WELCOME!



"The best thing about a man is his dog."

French Proverb

Samoyed


Choose your language:

United Kingdom Germany France Czech



United Kingdom

FCI-Standard N°212 / 09. 01. 1999 / GB

SAMOYED
(Samoiedskaia Sabaka)

ORIGIN : Northern Russia and Siberia.

PATRONAGE : Nordic Kennel Union (NKU).

DATE OF PUBLICATION OF THE ORIGINAL VALID STANDARD : 22.07.1997.

UTILIZATION : Sledge- and companion dog.

CLASSIFICATION F.C.I. : Group 5 Spitz and primitive types.
Section 1 Nordic sledge dogs.
Without working trial.

BRIEF HISTORICAL SUMMARY : The name Samoyed derives from the Samoyed Tribes in Northern Russia and Siberia. In Southern parts of the area they used white, black and brown parti-coloured dogs as reindeer herders ; in the northern parts the dogs were pure white, had a mild temperament and were used as hunting- and sledge dogs. The Samoyed dogs lived close to their owners, they even slept within the shelters and were used as heaters. The British zoologist Ernest Kilburn Scott spent three months among Samoyed Tribes in 1889. Returning to England he brought with him a brown male puppy called " Sabarka ". Later he imported a cream coloured bitch called " Whitey Petchora " from the western side of the Urals and a snow white male called " Musti " from Siberia. These few dogs and those brought by the explorers are the base for the western Samoyed. The first standard was written in England in 1909.

GENERAL APPEARANCE : Medium in size, elegant, a white Arctic Spitz. In appearence gives the impression of power, endurance, charm, suppleness, dignity and self-confidence. The expression, the so called " Samoyed Smile ", is made up of a combination of eye shape and position, and the slightly curved up corners of the mouth. The sex should be clearly stamped.

IMPORTANT PROPORTIONS : The length of the body is approximately 5% more than the height at the withers. The depth of the body is slightly less than the half of the height at the withers. The muzzle is approximately as long as the skull.

BEHAVIOUR AND TEMPERAMENT : Friendly, open, alert and lively. The hunting instinct is very slight. Never shy nor aggressive. Very social and cannot be used as guard dog.

HEAD : Powerful and wedge-shaped.

CRANIAL REGION :
Skull : viewed from the front and in profile only slightly convex. Broadest between the ears. Slightly visible furrow between the eyes.
Stop : Clearly defined but not too prominent.

FACIAL REGION :
Nose : Well developed, preferably black. During some periods of the year the pigment of the nose can fade to a so called " winter nose " ; there must however always be dark pigment at the edges of the nose.
Muzzle : Strong and deep, approximately as long as the skull, gradually tapering towards the nose, neither snipey nor heavy and square. The bridge of the nose is straight.
Lips : Close fitting, black and rather full. The corners of the mouth are slightly curved forming the characteristic " Samoyed Smile ".
Jaws/Teeth : Regular and complete scissor bite. The teeth and the jaws are strong. Normal dentition.
Eyes : Dark brown in colour, well-set in the sockets, placed rather apart, somewhat slanting and almond-shaped. The expression is " smiling ", kind, alert and intelligent. The eyerims are black.
Ears : Erect, rather small, thick, triangular and slightly rounded at the tips. They should be mobile, set high ; due to the broad skull well apart.

NECK : Strong and of medium length with a proud carriage.

BODY : Slightly longer than the height at the withers, deep and compact but supple.
Withers : Clearly defined.
Back : Of medium length, muscular and straight ; in females slightly longer than in males.
Loin : Short, very strong and defined.
Croup : Full, strong, muscular and slightly sloping.
Chest : Broad, deep and long, reaching almost to the elbows. The ribs are well sprung.
Underline : Moderate tuck-up.

TAIL : Set rather high. When the dog is alert and in motion the tail is carried bent from the root forward over the back or side, but may be hanging at rest, then reaching to the hocks.

LIMBS

FOREQUARTERS :
General appearance : Well placed and muscular with strong bones. Viewed from the front straight and parallel.
Shoulder : Long, firm and sloping.
Upper arm : Oblique and close to the body. Approximately as long as the shoulder.
Elbow : Close to the body.
Carpus : Strong but supple.
Metacarpus (Pastern) : Slightly oblique.
Fore Feet : Oval with long toes, flexible and pointing straight forward. Toes arched and not too tightly knit. Elastics pads.

HINDQUARTERS :
General appearance : Viewed from behind straight and parallel with very strong muscles.
Upper thigh : Of medium length, rather broad and muscular.
Stifle : Well angulated.
Hocks : Rather low and well angulated.
Metatarsus : Short, strong, vertical and parallel.
Hindfeet : As front feet. The dewclaws should be removed.

GAIT : Powerful, free and tireless in appearance with long stride. Good reach in the forequarters and good driving power in the hindquarters.

COAT

HAIR : Profuse, thick, flexible and dense polar coat. The Samoyed is a double coated dog with short, soft and dense undercoat and longer, more harsh and straight outer coat. The coat should form a ruff around the neck and shoulders framing the head, especially in males. On head and on front of legs, hair is short and smooth ; on outside of ears short, standing off and smooth. Inside the ears should be well furred. On back of the thighs the hair forms trousers. There should be a protective growth of hair between the toes. The tail should be profusely covered with hair. The coat of the female is often shorter and softer in texture than that of the male. The correct coat texture should always have a special glistening sheen.

COLOUR : Pure white, cream or white with biscuit. (The basic colour to be white with a few biscuit markings.) Should never give the impression of being pale brown.

SIZE :
Height at withers : Ideal height : male 57 cm with a tolerance of ± 3 cm and females 53 cm with a tolerance of ± 3 cm.

FAULTS : Any departure from the foregoing points should be considered a fault and the seriousness with which the fault should be regarded should be in exact proportion to its degree.
- Visible faults in structure.
- Light bone.
- Males not masculine and females not feminine.
- Pincer bite.
- Yellow eyes.
- Soft ears.
- Barrel ribcage.
- Double twisted tail.
- Low on the legs.
- Badly bow-legged or cow hocked.
- Wavy or short coated throughout, long, soft or coat hanging down.
- Aloofness.

SERIOUS FAULTS :
- Clearly unpigmented areas on eyerims or lips.

ELIMINATING FAULTS :
- Eyes blue or of different colours.
- Overshot or undershot bite.
- Ears not erect.
- Coat colour other than permitted in the standard.
- Shy or aggressive disposition.

N.B. : Male animals should have two apparently normal testicles fully descended into the scrotum.

 


Germany

 

FCI - Standard Nr. 212 / 09. 01. 1999 / D

SAMOJEDE
(Samoiedskaia Sabaka)

ÜBERSETZUNG : Elke Peper.

URSPRUNG : Rubland.

PATRONAT : Verband der nordischen Staaten (N.K.U.)

DATUM DER PUBLIKATION DES GÜLTIGEN ORIGINAL- STANDARDES : 22. 07. 1997.

VERWENDUNG : Schlitten- und Begleithund.

KLASSIFIKATION FCI: Gruppe 5 Spitze und Hunde vom Urtyp.
Sektion 1 Nordische Schlittenhunde.
Ohne Arbeitsprüfung.

KURZER GESCHICHTLICHER ABRISS : Die Rassebezeichung " Samojede " ist von den Samojeden-Stämmen abgeleitet, die in Nordrubland und in Sibirien beheimatet waren. Die in den südlichen Teilen der genannten Regionen lebenden Stämme verwendeten weibe, schwarze und braune gefleckte Hunde zum Hüten ihrer Rentierherden; in den nördlichen Teilen waren die Hunde reinweib und sanftmütig und wurden als Jagd- und Schlittenhunde eingesetzt. Die Hunde der Samojeden lebten in enger Beziehung zu ihren Eigentümern; sie schliefen sogar in deren Zelten und wärmten sie. Der britische Zoologe Ernest Kilbourne Scott verbrachte 3 Monate des Jahres 1889 bei den Samojeden-Stämmen. Bei seiner Rückkehr nach England brachte er einen braunen Rüdenwelpen mit Namen " Sabarka " mit. Später importierte er von der Westseite des Urals die cremefarbene Hündin " Whitey Petchora " und aus Sibirien den schneeweiben Rüden " Musti ". Diese wenigen Hunde bildeten zusammen mit den Hunden, die von anderen Forschern mitgebracht wurden, den Ursprung des Samojeden der westlichen Welt. Der erste Standard für die Rasse wurde im Jahre 1909 in England erstellt.

ALLGEMEINES ERSCHEINUNGSBILD : Ein mittelgrober, eleganter, weiber arktischer Spitz, der den Eindruck von Kraft, Ausdauer, Geschmeidigkeit, Würde und Selbstvertrauen gepaart mit Charme vermittelt. Sein charakteristischer Ausdruck, das sogenannte " Lächeln " des Samojeden, wird erzeugt durch die Kombination der Augenform und -stellung mit den in sanfter Kurve nach oben gerichteten Lefzenwinkeln. Der jeweilige Geschlechtstyp sollte deutlich erkennbar sein.

WICHTIGE PROPORTIONEN : Die Körperlänge übertrifft die Widerristhöhe um annähernd 5 %, während die Tiefe des Körpers etwas geringer als die halbe Widerristhöhe ist. Die Länge des Vorgesichts entspricht in etwa der des Oberkopfes.

VERHALTEN / CHARAKTER (WESEN) : Freundlich, aufgeschlossen, munter und lebhaft mit sehr gering ausgeprägtem Jagdinstinkt. Keinesfalls scheu oder aggressiv. Sehr gesellig; als Wachhund ungeeignet.

KOPF : Kräftig und keilförmig.

OBERKOPF
Schädel : Von vorn und von der Seite gesehen nur wenig gewölbt, am breitesten zwischen den Ohren. Die Furche zwischen den Augen ist wenig sichtbar.
Stop : Deutlich erkennbar, jedoch nicht zu ausgeprägt.

GESICHTSSCHÄDEL :
Nasenschwamm : Gut entwickelt, vorzugsweise schwarz. Zu bestimmten Zeiten des Jahres kann das Nasenpigment verblassen bis hin zur sogenannten " Winternase "; die Nasenränder müssen jedoch stets dunkel sein.
Fang : Kräftig und tief, ungefähr von gleicher Länge wie der Oberkopf; zur Nase hin allmählich schmaler werdend. Weder spitz und schwach noch schwer und quadratisch. Der Nasenrücken ist gerade.
Lefzen : Straff anliegend, schwarz und ziemlich fleischig. Die Lefzenwinkel verlaufen in einer sanften Kurve nach oben und erzeugen so das typische " Samojeden-Lächeln ".
Kiefer / Zähne : Regelmäbiges, vollständiges Scherengebib gemäb der Zahnformel mit kräftigen Kiefern und Zähnen.
Augen : Dunkelbraun, gut in den Augenhöhlen eingebettet; ziemlich weit auseinander etwas schräg eingesetzt; mandelförmig. Der Ausdruck ist " lächelnd ", freundlich, aufmerksam und intelligent.
Ohren : Aufrecht, ziemlich klein, dick, dreieckig mit leicht abgerundeten Spitzen. Sie sollten beweglich sein und hoch und -infolge des breiten Schädels - gut voneinander entfernt angesetzt sein.

HALS : Kräftig und mittellang; stolz getragen.

KÖRPER : Etwas länger als hoch; tief und kompakt, dabei jedoch geschmeidig.
Widerrist : Deutlich betont.
Rücken : Mittellang, muskulös und gerade; bei Hündinnen etwas länger als bei Rüden.
Lenden : Kurz, sehr kräftig und klar abgegrenzt.
Kruppe : Voll, kräftig, muskulös, leicht abfallend.
Brust : Breit, tief und lang, fast bis hinunter zu den Ellenbogen reichend, Rippen gut gewölbt.
Untere Profillinie und Bauch : Mäbig aufgezogen.

RUTE : Ziemlich hoch angesetzt. In der Bewegung oder in aufmerksamer Haltung wird die Rute vom Ansatz an über den Rücken oder zur Seite gebogen getragen, darf aber in Ruhestellung herabhängen und reicht dann bis zu den Sprunggelenken.

GLIEDMASSEN

VORDERHAND :
Allgemeines : Gut gestellt; muskulös mit kräftigen Knochen.
Schulter : Lang, fest anliegend und schräg gelagert.
Oberarm : Schräg gelagert, dicht am Körper anliegend. Ungefähr ebenso lang wie das Schulterblatt.
Ellenbogen : Dicht am Körper anliegend.
Karpalgelenk : Kräftig, jedoch flexibel.
Vordermittelfub : Leicht schräggestellt.
Vorderpfoten : Oval, flexibel, gerade nach vorn gerichtet; lange, gewölbte, nicht zu fest zusammengefügte Zehen. Elastische Ballen.

HINTERHAND :
Allgemeines : Von hinten gesehen gerade und parallel stehend, sehr stark bemuskelt.
Oberschenkel : Mittellang, recht breit und muskulös.
Knie : Gut gewinkelt.
Sprunggelenk : Ziemlich tiefstehend und gut gewinkelt.
Hintermittelfub : Kräftig, kurz, senkrecht und parallel gestellt.
Hinterpfoten : Gleich den Vorderpfoten. Afterkrallen sollten entfernt werden.

GANGWERK : Kraftvoll, frei, mühelos erscheinend, mit weit ausgreifenden Schritten. Die Vorderhand zeigt guten Raumgriff, die Hinterhand viel Schubkraft.

HAARKLEID

HAAR : Üppig, dick, elastisch und dicht als idealer Schutz im Polarklima. Der Samojede hat doppeltes Haar mit kurzer, weicher Unterwolle und längerem, harscherem, glattem Deckhaar. Das Haar sollte um Hals und Schultern eine Mähne bilden, die den Kopf einrahmt und bei den Rüden besonders ausgeprägt ist. Auf dem Kopf und an der Vorderseite der Läufe ist das Haar kurz und glatt, auf der Aubenseite der Ohren kurz, schlicht und abstehend. Die Ohrinnenseiten sollten gut behaart sein. An der Rückseite der Oberschenkel bildet das Haar sogenannte " Hosen ". Zwischen den Zehen sollten schützende Haare wachsen. Die Rute sollte reich mit Haar bedeckt sein. Das Haar der Hündin ist oft kürzer und weicher in der Textur als das des Rüden. In jedem Fall sollte das korrekte Haar einen ganz besonderen schimmernden Glanz haben.

FARBE : Reinweib, cremefarben oder weib mit Bisquit, wobei die Grundfarbe weib sein mub und nur einige wenige Bisquit-Abzeichen aufweisen darf. Keinesfalls darf das Haar blabbraun wirken.

GRÖSSE :
Widerristhöhe : Ideale Widerristhöhe : 57 cm bei Rüden,
53 cm bei Hündinnen,
wobei jeweils eine Abweichung von 3 cm nach oben oder nach unten toleriert wird.

FEHLER : Jede Abweichung von den vorgenannten Punkten muss als Fehler angesehen werden, dessen Bewertung in genauem Verhältnis zum Grad der Abweichung stehen sollte.
- Sichtbare Gebäudefehler.
- Leichte Knochenstruktur.
- Feminine Rüden, maskuline Hündinnen.
- Zangengebib.
- Gelbe Augen.
- Weiche Ohren.
- Tonnenförmiger Brustkorb.
- Doppelt gerollte Rute.
- Läufe zu kurz.
- Stark gebogene Läufe, Kuhhessigkeit.
- Am ganzen Körper welliges oder kurzes Haar; langes, weiches oder herabhängendes Haar.
- Mibtrauische Natur.

SCHWERE FEHLER :
- Deutlich unpigmentierte Stellen an den Lid- oder Lefzenrändern.

AUSSCHLIESSENDE FEHLER :
- Blaue oder verschiedenfarbige Augen.
- Vor- oder Rückbib.
- Nicht aufrecht stehende Ohren.
- Standardwidrige Fellfarbe.
- Scheue oder aggressive Veranlagung.

N.B. : Rüden müssen zwei offensichtlich normal entwickelte Hoden aufweisen, die sich vollständig im Hodensack befinden.


France

 

Standard FCI N° 212 /09.01.1999 / F

SAMOYEDE
(Samoiedskaia Sabaka)

TRADUCTION : Prof. R. Triquet.

ORIGINE : Russie septentrionale et Sibérie.

PATRONNAGE : Union des pays nordiques / NKU.

DATE DE PUBLICATION DU STANDARD D'ORIGINE EN VIGUEUR : 22.07.1997.

UTILISATION : Chien de traîneau et de compagnie.

CLASSIFICATION F.C.I. : Groupe 5 Chiens de type Spitz et de type primitif.
Section 1 Chiens nordiques de traîneau.
Sans épreuve de travail.

BREF APERCU HISTORIQUE : Le nom " Samoyede " vient des tribus Samoyedes de la Russie septentrionale et de la Sibérie. Dans les régions situées au sud de cette zone, on utilisait, pour garder les troupeaux de rennes, des chiens blancs, noirs ou tachés de marron. Au nord, les chiens étaient d'un blanc pur, étaient doux de caractere et on les utilisait comme chiens de traîneau et chiens de chasse. Les chiens Samoyedes ne quittaient pas leur propriétaire, dormant meme a l'intérieur des abris ou ils servaient de source de chaleur. Le zoologiste britannique Ernest Kilburn Scott passa trois mois avec des tribus Samoyedes en 1889. Il ramena avec lui en Angleterre un chiot mâle marron appelé " Sabaka " (= " chien " en russe). Plus tard il importa une femelle de couleur creme appelée " Withey Petchora " du versant occidental de l'Oural et un mâle d'un blanc neige du nom de " Musti " de Sibérie. Ces quelques chiens et ceux ramenés par les explorateurs forment la base de l'élevage du Samoyede occidental. Le premier standard fut rédigé en Angleterre en 1909.

ASPECT GENERAL : Spitz de l'Arctique blanc, élégant, de taille moyenne. Il donne une impression de force, d'endurance, de charme, de souplesse, de dignité et d'assurance. L'expression, ce que l'on appelle le sourire du Samoyede, résulte de la combinaison de la forme et de la position de l'oil et des commissures des levres légerement retroussées. Les caracteres sexuels doivent etre nettement marqués.

PROPORTIONS IMPORTANTES : La longueur du corps dépasse d'a peu pres 5% la hauteur au garrot. La hauteur du corps est légerement inférieure a la moitié de la hauteur au garrot. Le museau est a peu pres de meme longueur que le crâne.

COMPORTEMENT / CARACTERE : Amical, ouvert, éveillé et vif. Son instinct de la chasse est tres peu marqué. Jamais craintif ni agressif, il ne convient pas comme chien de garde.

TETE : Forte, cunéiforme.

REGION CRANIENNE :
Crâne : Vu de face et de profil, il n'est que légerement convexe. Il est le plus large entre les oreilles. Sillon légerement visible entre les yeux.
Stop : Nettement marqué, mais sans exces.

REGION FACIALE :
Truffe : Bien développée, de préférence noire. A certaines époques de l'année, la pigmentation de la truffe peut pâlir pour donner ce que l'on appelle la " truffe de neige "( ou " truffe d'hiver ") ; cependant les bords de la truffe doivent toujours conserver une pigmentation foncée.
Museau : Fort et haut, a peu pres de la meme longueur que le crâne, allant en s'amenuisant régulierement vers la truffe. Il n'est ni en sifflet ni lourd et carré. Le chanfrein est droit.
Levres : Bien jointives, noires et assez épaisses. Les commissures des levres sont légerement retroussées pour former le " sourire du Samoyede " caractéristique.
Mâchoires/dents : Articulé en ciseaux régulier et complet. Les dents et les mâchoires sont fortes. Denture normale.
Yeux : De couleur brun foncé, bien enchâssés dans les orbites. Assez écartés, quelque peu obliques, en forme d'amande. L'expression est " souriante ", gentille, éveillée et intelligente. Le bord des paupieres est noir.
Oreilles : Droites, plutôt petites, épaisses, triangulaires et légerement arrondies a l'extrémité. Elles doivent etre mobiles, attachées haut. En raison de la largeur du crâne, elles sont bien espacées.

COU : Fort, de longueur moyenne et porté fierement.

CORPS : De longueur légerement supérieure a la hauteur au garrot ; tronc haut et compact, mais souple.
Garrot : Nettement marqué.
Dos : D'une longueur moyenne, musclé et droit. Il est légerement plus long chez la femelle que chez le mâle.
Rein : Court, tres fort et bien dessiné.
Croupe : Bien remplie, forte, musclée, légerement inclinée.
Poitrine : Large, bien descendue et longue, atteignant presque les coudes. Les côtes sont bien cintrées.
Ligne du dessous : Modérément rentrée.

QUEUE : Attachée assez haut. Quand le chien est en éveil ou en action, la queue est portée courbée vers l'avant a partir de la base, sur le dos ou sur le côté, mais au repos, il arrive qu'elle soit pendante. Elle atteint alors le jarret.

MEMBRES

MEMBRES ANTERIEURS : Bien placés et musclés avec une forte ossature. Vus de face, ils sont droits et paralleles.
Epaule : Longue, bien attachée, oblique.
Bras : Oblique et bien contre le corps. Approximativement de meme longueur que l'épaule.
Coude : Au corps.
Carpe : Fort, mais souple.
Métacarpe : Légerement oblique.
Pieds antérieurs : Ovales, avec de longs doigts flexibles et bien dirigés vers l'avant. Doigts cambrés et pas trop serrés. Coussinets élastiques.

MEMBRES POSTERIEURS :
Vue d'ensemble : Vus de derriere, droits et paralleles ; tres fortement musclés.
Cuisse : De longueur moyenne, assez large et musclée.
Grasset : Bien angulé.
Jarret : Assez bas et bien coudé.
Métatarses : Courts, forts, verticaux, paralleles.
Pieds postérieurs : Comme les pieds antérieurs. Il faut procéder a l'ablation des ergots.

ALLURES : Puissantes, dégagées, semblant faciles, avec de bonnes foulées. Bonne extension des antérieurs et bonne poussée des postérieurs.

ROBE

POIL : Fourrure polaire, abondante, épaisse, souple et dense. Le poil du Samoyede est double. Le sous-poil est doux, court et dense. Le poil de couverture est plus long, plus dur et droit. Le poil doit former une collerette autour du cou et des épaules, encadrant la tete, surtout chez les mâles. Sur la tete et la face antérieure des membres, le poil est court et lisse. Sur la partie externe des oreilles, le poil est court, dressé et doux. L'intérieur des oreilles doit etre bien fourni de poils. A l'arriere des cuisses, le poil forme une culotte. Dans les espaces interdigitaux doit pousser un poil de protection. La queue doit etre couverte d'un poil abondant. Chez la femelle, le poil est souvent plus court et de texture plus douce que chez le mâle. La robe de texture correcte doit toujours avoir un éclat brillant qui lui est propre.

COULEUR : Blanc pur, creme ou blanc et biscuit ( la couleur de fond doit etre blanche avec quelques marques biscuit). Ne doit jamais donner l'impression d'etre beige.

TAILLE : La taille idéale chez le mâle est de 57cm, avec une tolérance de +/- 3cm.
Chez la femelle, elle est de 53cm, avec une tolérance de +/- 3cm.

DEFAUTS : Tout écart par rapport a ce qui précede doit etre considéré comme un défaut qui sera pénalisé en fonction de sa gravité.
- Défauts visibles de construction.
- Ossature légere.
- Mâle n'ayant pas l'aspect masculin et les femelles pas l'aspect féminin.
- Articulé en pince.
- Yeux jaunes.
- Oreilles molles.
- Côtes en tonneau.
- Queue formant une boucle double.
- Chien bas sur pattes.
- Membres tres arqués ; jarrets de vache.
- Poil ondulé ou poil court sur tout le corps ; poil long, mou ; poil tombant.
- Caractere méfiant.

DEFAUTS GRAVES :
- Zones nettement dépigmentées sur le bord des paupieres ou sur les levres.

DEFAUTS ELIMINATOIRES :
- Yeux bleus ou de couleurs différentes.
- Prognathisme inférieur ou supérieur.
- Oreilles non dressées.
- Autre couleur de robe que celles décrites dans le standard.
- Naturel craintif ou agressif.

N.B. : Les mâles doivent avoir deux testicules d'aspect normal completement descendus dans le scrotum.


Czech

 

Standard FCI: č. 212, 20.5.1988

SAMOJED


Skupina 5: špicové a primitivní typy

Oddíl 1: severští saňoví psi


Vzhled a charakteristika:
Samojed je elegantní arktický špic, který se neustále usmívá. Je to způsobeno jeho zvedlými koutky. Má inteligentní a přátelský výraz. Samojed miluje lidi. Není agresivní a i vůči cizím je přátelský. Samojed má "svou hlavu", přikazy neposlouchá příliš ochotně, ale právě proto je třeba být při výchově tvrpělivý a hlavně důsledný. Samojed moc dobře ví, co po něm chcete, ale neustále vás zkouší. Je to chytrý a chápavý psík, ale nikdy nebude poslouchat tak, jako služební plemena. A to je třeba brát v úvahu i při jeho výchově. Občas je sice třeba ho potrestat, ale výchova nesmí zdaleka být tvrdá!!! Samojed pozná ze zabarvení vašeho hlasu moc dobře, kdy se zlobíte. Jen je třeba být důsledný a spravedlivý. Samojed má tzv. samočistící srst. I když se to nezdá, jeho srst není moc náročná na úpravu. Není třeba jej koupat a to i když domů přivedete černé zabahněné cosi. Stačí psíka vytřít dosucha ručníkem a nechat jej doschnout. Nečistoty z něj tím, jak osychá, většinou opadají, nebo jim pomůžeme vykartáčováním. Akorát se musí počítat s tím, že se bude častěji zametat. Takže jediná úprava, kterou jeho srst vyžaduje, je občas ho učesat (tak 2x do týdne, v době línání i denně).



Historie plemene:
Etnická skupina kočovných Něnců (dříve Samojedů) se už déle řadila mezi historicky vymřelé národy Eurasie. Velmi málo se vědělo o jejich původu a kultuře. Také o způsobu jejich života se šířily nesprávné informace. Až novější archeologické a etnografické výzkumy poskytly informace o původních asijských národech, mezi něž patří i Něnci. Jejich jazyk patří do tzv. ugrofinské skupiny. Sídlí na hranici Evropy a Asie, přesněji mezi Bílým mořem a Jenisejem. Toto území s rozlohou 1 787 000 km2 zahrnuje tři národnostní oblasti Ruska. Něnci se dodnes živí převážně lovem a rybolovem. Zároveň však chovají i soby, avšak na rozdíl od jiných zdejších nomádů je využívají hlavně jako tažná zvířata, tedy nejen na mléko a maso. Něnci chovali především pastevecké psy. Hlídali jim stáda sobů, příležitostně pomáhali při lovu a občas je zapřahali do saní. O Něncích je známé, že si vždy psů velmi vážili a příkladně se o ně i starali. Tak lze vysvětlit důvěřivost psů a jejich dobrý vztah k lidem. Pro tyto vlastnosti získali oblibu ve střední Evropě už první samojedi (někdy používán název samojedský špic), kteří se objevili koncem 19. století. Samojedi (ne vždy čistokrevní) se účastnili už prvních expedic do Arktidy i Antarktidy. Tehdy se o nich tvrdilo, že plemena saňových psů sice pracují pro člověka, ale samojedi pracují s člověkem, což bylo na dlouhých a nebezpečných cestách nejdůležitější. Je pravda, že samojed není ve spřežení tak silný jako aljašský malamut nebo eskymácký pes, ani není tak rychlý jako sibiřský hasky, je ale velmi vytrvalý, pracovitý a věrný. Když se tento velký, stále se usmívající bílý pes dostal do Evropy, přesněji řečeno do Velké Británie, v krátké době se stal velmi populárním. Ve Velké Británii byl založen první chov a vypracován a zveřejněn plemenný standard. Zanedlouho vypukla doslova horečka mezi chovateli a příznivci psů v USA. Tím se stal samojed prvním uznaným plemenem saňových psů ve vyspělých západních zemích. Samojed má mnoho charakteristických znaků prehistorického psa. Kuriózní je životopis samojeda, který po přežití nebezpečné expedice do Antarktidy, žil nějaký čas v zoologické zahradě v Sydney. Odtud byl importován do Velké Británie, kde žil ještě pět let a zanechal po sobě množství potomků ideálních na plemenitbu. Samojed je jemný pes a dobrý společník.



Standard:
Hlava: Lebka je klínovitého tvaru, trochu klenutá, s výrazným sklonem. Silný a široký čenich je stejně dlouhý jako lebka a rovnoměrně se zužuje k nosu. Nos je dobře vyvinutý. Hřbet nosu je rovný. Poněkud masitější pysky těsně přiléhají.

Koutky jsou trochu zvednuté, takže se zdá, že se pes stále směje. Celá hlava je mohutná.

Oči: tmavohnědé, hluboko vsazené, mandlového tvaru, zešikmené. Jsou položené daleko od sebe, mají živý inteligentní výraz.

Uši: trojúhelníkového tvaru. Jsou poměrně malé, vzpřímené, pohyblivé, na koncích mírně zakulacené, vysoko nasazené a dost od sebe vzdálené.

Chrup: nůžkový skus. Povolen je i klešťový skus, ale není žádoucí. Počet zubů 42. Čelist i sanice jsou silné.


Krk: Přiměřeně dlouhý a silný krk nosí pes hrdě vzpřímený.


Trup: Délka těla je o něco větší než výška v kohoutku. Hluboký a pevný trup je pružný. Středně dlouhý hřbet je svalnatý a rovný. Na krku vyrůstá bohatá hříva. Feny mohou být o něco delší než psi. Bedra jsou silná a břicho mírně vtažené. Při pohledu zepředu je hrudník široký a hluboký, s klenutými žebry, ale ne sudovitý. Mírně zešikmená zadní část hřbetu je silná a svalnatá.


Hrudní končetiny: Šikmé lopatky jsou dlouhé a pevné. Dobře postavené svalnaté hrudní končetiny se silnými kostmi jsou rovné, s lokty přiléhajícími k tělu. Předloktí je silné, ale pružné.


Pánevní končetiny: Při pohledu zezadu mají být rovné a rovnoběžné, silně osvalené. Kolenní klouby a nártní kosti jsou dobře zaúhlené, s nízko položeným hleznem. Paspárky se odstraňují štěňatům 3.-4. den po narození. Pružné tlapy jsou oválné, s lehce klenutými prsty.


Ocas: Při zbystření pozornosti nebo pří pohybu nese pes ocas stočený dopředu nad hřbetem nebo ho má svěšený na stranu. V klidové poloze může ocas viset a sahá tak až k hléznům.


Chůze: Samojed je klusák s volnou, energickou, prostornou a dlouhou chůzí.


Srst: Osrstění je bohaté, těžké, elastické a husté. Podsadu s krátkou a měkkou hustou srstí prorůstají dlouhé, rovné a tvrdé pesíky, které tvoří krycí srst. Srst na krku a na ramenech vytváří hřívu a límec, který lemuje hlavně hlavu psa. Na vnějších stranách uší, na hlavě a na předních částech hrudních končetin je srst krátká a hladká. Vnitřní strana uší je dobře osrstěná a také mezi prsty vyrůstá ochranná srst.


Zabarvení: Může být bílé, krémové nebo bílé s nažloutlými znaky. Čenich, pysky a řasy jsou černé, čenich může být i červenohnědý. Samojedi krémového nebo žlutavého zabarvení nejsou tak žádaní jako bílí, ale je třeba je občas zařadit do chovu pro udržení žádoucího pigmentu. Navíc při páření výhradně b1ých jedinců získává srst za 2-3 generace tzv. mrtvé zbarvení. Srst s ledově třpytivým zbarvením lze udržet jen tehdy, když se do chovu občas zařadí jedinec s krémovým nebo žlutavým zbarvením. Jedna z prvních anglických chovatelek zjistila, že i pro udržení vytrvalosti je nutné vřazovat do plemenitby jedince s tímto zbarvením. Jen pes se správným zbarvením a typickým usměvavým výrazem je zvlášť přitažlivý a milý. Pro zajímavost uvádíme, že z vyčesané srsti samojeda lze uplést teplý svetr. Už dávní chovatelé to věděli a využívali.


Velikost: Výška psa v kohoutku dosahuje 57 cm a feny 53 cm, s povolenou odchylkou _ 3 cm.


Důležité upozornění: Každá odchylka od normy je považována za vadu.

 

 

Our Member Countries