Siberian Husky

				FCI Office Place Albert 1er, 13 B-6530 THUIN BELGIQUE Tel : ++32.71.59.12.38 Fax : ++32.71.59.22.29 E-mail : info@fci.be

FCI-Standard N° 270/ 24. 01. 2000 / GB

SIBERIAN HUSKY


ORIGIN : U.S.A.

DATE OF PUBLICATION OF THE ORIGINAL VALID STANDARD : 02.02.1995.

UTILIZATION : Sledge dog.

CLASSIFICATION F.C.I. : Group 5 Spitz and primitive types. Section 1 Nordic Sledge Dogs.
Without working trial.
GENERAL APPEARANCE : The Siberian Husky is a medium-sized working dog, quick and light on his feet and free and graceful in action. His moderately compact and well furred body, erect ears and brush tail suggest his Northern heritage. His characteristic gait is smooth and seemingly effortless. He performs his original function in harness most capably, carrying a light load at a moderate speed over great distances. His body proportions and form reflect this basic balance of power, speed and endurance. The males of the Siberian Husky breed are masculine but never coarse; the bitches are feminine but without weakness of structure. In proper condition, with muscle firm and well developed, the Siberian Husky does not carry excess weight.

IMPORTANT PROPORTIONS :
- In profile, the length of the body from the point of the shoulder to the rear point of the croup is slightly longer than the height of the body from the ground to the top of the withers.
- The distance from the tip of the nose to the stop is equal to the distance from the stop to the occiput.

BEHAVIOUR / TEMPERAMENT : The characteristic temperament of the Siberian Husky is friendly and gentle, but also alert and outgoing. He does not display the possessive qualities of the guard dog, nor is he overly suspicious of strangers or aggressive with other dogs. Some measure of reserve and dignity may be expected in the mature dog. His intelligence, tractability, and eager disposition make him an agreeable companion and willing worker.

HEAD

CRANIAL REGION :
Skull : Of medium size and in proportion to the body; sligthly rounded on top and tapering from the widest point to the eyes.
Stop : Well defined.

FACIAL REGION :
Nose : Black in gray, tan or black dogs; liver in copper dogs; may be flesh-coloured in pure white dogs. The pink-streaked " snow nose " is acceptable.
Muzzle : Of medium length and of medium width, tapering gradually to the nose, with the tip neither pointed nor square. The bridge of the nose is straight from the stop to the tip.
Lips : Well pigmented and close fitting.
Jaws/Teeth : Closing in a scissor bite.
Eyes : Almond shaped, moderately spaced and set a trifle obliquely. Eyes may be brown or blue in colour; one of each or particoloured are acceptable.
Expression : Keen, but friendly, interested and even mischievous.
Ears : Of medium size, triangular in shape, close fitting and set high on the head. They are thick, well furred, slightly arched at the back, and strongly erect, with slightly rounded tips pointing straight up.

NECK : Medium in length, arched and carried proudly erect when dog is standing. When moving at a trot, the neck is extended so that the head is carried slightly forward.

BODY :
Back : Straight and strong, with a level topline from withers to croup. Of medium length, neither cobby nor slack from excessive length.
Loin : Taut and lean, narrower than the rib cage, and with a slight tuck-up.
Croup : Slopes away from the spine at an angle, but never so steeply as to restrict the rearward thrust of the hind legs.
Chest : Deep and strong, but not too broad, with the deepest point being just behind and level with the elbows. The ribs are well sprung from the spine but flattened on the sides to allow for freedom of action.

TAIL : The well furred tail of fox-brush shape is set on just below the level of the topline, and is usually carried over the back in a graceful sickle curve when the dog is at attention. When carried up, the tail does not curl to either side of the body, nor does it snap flat against the back. A trailing tail is normal for the dog when in repose. Hair on the tail is of medium length and approximately the same length on top, sides and bottom, giving the appearance of a round brush.

LIMBS

FOREQUARTERS : When standing and viewed from the front, the legs are moderately spaced, parallel and straight. Bone is substantial but never heavy. Length of the leg from the elbow to ground is slightly more than the distance from the elbow to the top of withers. Dewclaws on forelegs may be removed.
Shoulders and arm : The shoulder blade is well laid back. The upper arm angles slightly backward from point of shoulder to elbow, and is never perpendicular to the ground. The muscles and ligaments holding the shoulder to the rib cage are firm and well developed.
Elbows : Close to the body and turned neither in nor out.
Pastern joint : Strong, but flexible.
Pasterns : Viewed from the side, pasterns are slightly slanted.

HINDQUARTERS : When standing and viewed from the rear, the hind legs are moderately spaced and parallel. Dewclaws, if any, are to be removed.
Upper thigh : Well muscled and powerful.
Stifle : Well bent.
Hock joint : Well defined and set low to ground.

FEET : Oval in shape but not long. The paws are medium in size, compact and well furred between the toes and pads. The pads are tough and thickly cushioned. The paws neither turn in nor out when the dog is in natural stance.

GAIT / MOVEMENT : The Siberian Husky's characteristic gait is smooth and seemingly effortless. He is quick and light on his feet, and when in the show ring should be gaited on a loose lead at a moderately fast trot, exhibiting good reach in the forequarters and good drive in the hindquarters. When viewed from the front to rear while moving at a walk the Siberian Husky does not single-track, but as the speed increases the legs gradually angle inward until the pads are falling on a line directly under the longitudinal center of the body. As the pad marks converge, the forelegs and hind legs are carried straightforward, with neither elbows nor stifles turned in or out. Each'hind leg moves in the path of the foreleg on the same side. While the dog is gaiting, the topline remains firm and level.

COAT

HAIR : The coat of the Siberian Husky is double and medium in length, giving a well furred appearance, but is never so long as to obscure the cleancut outline of the dog. The undercoat is soft and dense and of sufficient length to support the outer coat. The guard hairs of the outer coat are straight and somewhat smooth lying, never harsh nor standing straight off from the body. It should be noted that the absence of the undercoat during the shedding season is normal. Trimming of whiskers and fur between the toes and around the feet to present a neater appearance is permissible. Trimming the fur on any other part of the dog is not to be condoned and should be severely penalized.

COLOUR : All colours from black to pure white are allowed. A variety of markings on the head is common, including many striking patterns not found in other breeds.

SIZE AND WEIGHT :
Height at withers : Dogs: 21 to 23, 5 inches (53,5 - 60 cm).
Females : 20 to 22 inches (50,5 - 56 cm).
Weight : Dogs : 45 to 60 pounds (20,5 - 28 kg).
Females : 35 to 50 pounds (15,5 - 23 kg).
Weight is in proportion to height. The measurements mentioned above represent the extreme height and weight limits with no preference given to either extreme. Any appearance of excessive bone or weight should be penalized.

SUMMARY : The most important breed characteristics of the Siberian Husky are medium size, moderate bone, well balanced proportions, ease and freedom of movement, proper coat, pleasing head and ears, correct tail, and good disposition. Any appearance of excessive bone or weight, constricted or clumsy gait, or long, rough coat should be penalized. The Siberian Husky never appears so heavy or coarse as to suggest a freighting animal; nor is he so light and fragile as to suggest a sprint-racing animal. In both sexes the Siberian Husky gives the appearance of being capable of great endurance. In addition to the faults already noted, the obvious structural faults common to all breeds are as undesirable in the Siberian Husky as in any other breed, even though they are not specifically mentioned herein.

FAULTS : Any departure from the foregoing points should be considered a fault and the seriousness with which the fault should be regarded should be in exact proportion to its degree.
_ Skull : Head clumsy or heavy; head too finely chiseled.
_ Stop : Insufficient.
_ Muzzle : Either too snipy or too coarse; too short or too long.
_ Jaws/Teeth : Any bite other than scissor bite.
_ Eyes : Set too obliquely; set too close together.
_ Ears : Too large in proportion to the head; too wide set; not strongly erect.
_ Neck : Too short and thick; too long.
_ Back : Weak or slack back; roached back; sloping topline.
_ Chest : Too broad; " barrel ribs "; ribs too flat or weak.
_ Tail : A snapped or tightly curled tail; highly plumed tail; tail set too low or too high.
_ Shoulders : Straight shoulders; loose shoulders.
_ Forequarters : Weak pasterns; too heavy bone; too narrow or too wide in the front; out at the elbows.
_ Hindquarters : Straight stifles, cow-hocks, too narrow or too wide in the rear.
_ Feet : Soft or splayed toes; paws too large and clumsy; paws too small and delicate; toeing in or out.
_ Gait/Movement : Short, prancing or choppy gait, lumbering or rolling gait; crossing or crabbing.
_ Hair : Long, rough, or shaggy coat; texture too harsh or too silky; trimming of the coat, except as permitted above.

ELIMINATING FAULT :
_ Dogs over 23,5 inches (60 cm) and bitches over 22 inches (56 cm).

N.B. : Male animals should have two apparently normal testicles fully descended into the scrotum.

FCI - Standard Nr. 270/ 24. 01. 2000 / D

SIBERIAN HUSKY

ÜBERSETZUNG : Mrs J.Turnbull und Harry G.A.Hinckeldeyn.

URSPRUNG : U.S.A.

DATUM DER PUBLIKATION DES GÜLTIGEN ORIGINAL- STANDARDES : 02. 02. 1995.

VERWENDUNG : Schlittenhund.

KLASSIFIKATION FCI: Gruppe 5 Spitze und Hunde vom Urtyp.
Sektion 1 Nordische Schlittenhunde.
Ohne Arbeitsprüfung.

ALLGEMEINES ERSCHEINUNGSBILD : Der Siberian Husky ist ein mittelgrosser Arbeitshund, schnell, leichtfüssig, frei und elegant in der Bewegung. Sein mässig kompakter, dichtbehaarter Körper, die aufrecht stehenden Ohren und die buschige Rute weisen auf die nordische Herkunft hin. Seine charakteristische Gangart ist fliessend und scheinbar mühelos. Er ist (nach wie vor) äusserst fähig, seine ursprüngliche Aufgabe als Schlittenhund zu erfüllen und leichtere Lasten in mässigem Tempo über grosse Entfernungen zu ziehen. Die Proportionen und die Form seines Körpers spiegeln dies grundlegend ausgewogene Verhältnis von Kraft, Schnelligkeit und Ausdauer wider.Die Rüden sind maskulin, aber niemals grob; die Hündinnen sind feminin, aber ohne Schwächen im Aufbau. Ein Siberian Husky in richtiger Kondition, mit gut entwickelten, straffen Muskeln, hat kein Übergewicht.

WICHTIGE PROPORTIONEN :
- Die Länge des Körpers, gemessen vom Schultergelenk bis zum Sitzbeinhöcker, übertrifft ein wenig die Widerristhöhe.
- Der Abstand von der Nasenspitze bis zum Stop ist gleich dem vom Stop bis zum Hinterhauptsbein.

VERHALTEN / CHARAKTER (WESEN) : Das charakteristische Temperament des Siberian Husky ist freundlich und sanftmütig, aber auch aufmerksam und kontaktfreudig.
Er zeigt nicht die besitzbetonenden Eigenschaften eines Wachhundes, noch ist er allzu misstrauisch gegenüber Fremden oder aggressiv gegenüber anderen Hunden. Von einem erwachsenen Hund darf ein gewisses Mass an Zurückhaltung und Würde erwartet werden. Seine Intelligenz, Lenkbarkeit und sein Eifer machen ihn zum angenehmen Begleiter und willigen Arbeiter.

KOPF :

OBERKOPF :
Schädel : Von mittlerer Grösse und passend zum Körper, oben leicht gerundet und sich von der breitesten Stelle zu den Augen hin verjüngend.
Stop : Gut ausgeprägt.

GESICHTSSCHÄDEL :
Nasenschwamm : Schwarz bei grauen, lohfarbenen und schwarzen Hunden; leberfarben bei kupferfarbenen Hunden; bei rein weissen Hunden kann er fleischfarben sein. Die rosastreifige "Schneenase" ist zu akzeptieren.
Fang : Von mittlerer Länge und von mittlerer Breite, sich zur Nase hin allmählich verjüngend, jedoch nicht spitz oder quadratisch endend.
Der Nasenrücken ist gerade vom Stop bis zur Nasenspitze.
Lefzen : Gut pigmentiert und eng anliegend.
Kiefer / Zähne : Scherengebiss.
Augen : Mandelförmig, mässig auseinanderliegend und etwas schräg gelagert. Die Augen können braun oder blau sein, wobei ein braunes und ein blaues Auge sowie mehrfarbige Augen zu akzeptieren sind. Ausdruck durchdringend, aber freundlich, interessiert und sogar schelmisch.
Ohren : Von mittlerer Grösse, dreieckig, eng beieinanderstehend und hoch angesetzt. Sie sind dick, gut behaart, hinten leicht gewölbt, absolut aufrecht stehend, mit leicht abgerundeten, aufgerichteten Spitzen.

HALS : Mittlere Länge, gebogen, im Stand stolz aufgerichtet. Im Trab ist der Hals so gestreckt, dass der Kopf leicht vorgelagert getragen wird.

KÖRPER :
Rücken : Gerade und kräftig, mit vom Widerrist zur Kruppe waagerecht verlaufender oberer Linie. Er ist von mittlerer Länge, weder verhältnismässig kurz noch nachgebend wegen übermässiger Länge.
Lenden : Straff und trocken bemuskelt, schmaler als der Rippenkorb und leicht aufgezogen.
Kruppe : Abfallend, doch niemals so steil, dass der Schub der Hinterläufe beinträchtigt wird.
Brust : Tief und kräftig, aber nicht zu breit; der tiefste Punkt liegt unmittelbar hinter und auf gleicher Höhe mit den Ellenbogen. Die Rippen sind gleich am Ansatz an der Wirbelsäule gut gewölbt, an den Seiten aber flacher, um einen freien Bewegungsablauf zu erlauben.

RUTE : Die gut behaarte Rute in Form einer Fuchslunte ist knapp unterhalb der oberen Linie angesetzt und wird, wenn der Hund aufmerksam ist, üblicherweise in einem eleganten, sichelförmigen Bogen über den Rücken getragen. Dabei soll sich die Rute weder an der einen noch an der anderen Seite des Körpers ringeln, auch soll sie nicht flach auf den Rücken gedrückt werden. Eine hängende Rute ist normal, wenn der Hund ruhig und gelassen steht. Das Haar an der Rute ist mittellang und rundum annähernd gleich lang, wodurch die Rute wie eine runde Bürste aussieht.


GLIEDMASSEN

VORDERHAND : Von vorne betrachtet, stehen die Läufe in mässigem Abstand auseinander, parallel und gerade. Die Knochen sind substanzvoll, aber nie schwer. Die Länge der Läufe vom Ellenbogen bis zum Boden ist etwas grösser als der Abstand vom Ellenbogen zum Schulterblattkamm. Afterkrallen an den Vorderläufen können entfernt sein.
Schultern und Oberarm : Schulterblatt gut zurückliegend. Der Oberarm ist vom Schultergelenk zum Ellenbogen etwas nach hinten gerichtet und nie senkrecht zum Boden. Die Muskeln und Bänder, die die Schulterblätter am Rippenkorb halten, sind straff und gut entwickelt.
Ellenbogen : Eng am Körper anliegend, weder ein- noch ausgedreht.
Vorderfusswurzelgelenk : Kräftig, aber biegsam.
Vordermittelfuss : Von der Seite betrachtet, leicht schräg gestellt.

HINTERHAND : Von hinten betrachtet stehen die Läufe in mässigem Abstand auseinander und parallel. Afterkrallen, falls vorhanden, sollen entfernt werden.
Oberschenkel : Gut bemuskelt und kraftvoll.
Knie : Gut gewinkelt.
Sprunggelenke : Zeichnen sich gut ab und sind bodennah plaziert.

PFOTEN : Oval, aber nicht lang, von mittlerer Grösse, kompakt und gut behaart zwischen den Zehen und Ballen. Die Ballen sind widerstandsfähig und dick gepolstert. Im natürlichem Stand zeigen die Pfoten weder nach innen noch nach aussen.

GANGWERK : Schwungvoll und scheinbar mühelos. Der Siberian Husky ist flink und leichtfüssig. Im Ausstellungsring sollte er an einer locker hängenden Leine in einem mässig schnellen Trab vorgestellt werden, dabei guten Vortritt und Schub zeigend. Der sich im Schritt bewegende Siberian Husky, von vorne nach hinten betrachtet, zeigt keinen bodenengen Gang; doch wenn er schneller läuft, tendieren die Läufe nach und nach zur Mitte hin, bis die Pfoten auf eine Linie gesetzt werden, die genau unter der Längsachse des Körpers verläuft. Wenn die Abdrücke der Pfoten sich decken, bewegen sich die Vorder- und Hinterläufe geradeaus gerichtet, ohne dass die Ellenbogen oder Kniegelenke weder ein- noch ausdrehen. Die Läufe bewegen sich parallel. Während der Bewegung bleibt die obere Linie straff und gerade.




HAARKLEID

HAAR : Das Haarkleid des Siberian Husky ist doppelt und mittellang, hat ein schönes, pelzartiges Aussehen, ist aber niemals so lang, dass es die klaren Aussenlinien des Hundes verdeckt. Die Unterwolle ist weich und dicht und von genügender Länge, um das Deckhaar zu stützen. Die längeren, steifen Haare des Deckhaares sind gerade und etwas anliegend, nie harsch und nicht gerade abstehend vom Körper. Es sollte beachtet werden, dass das Fehlen der Unterwolle während des Haarwechsels normal ist. Das Kürzen der Tasthaare sowie der Haare zwischen den Zehen und um die Pfoten herum ist erlaubt, um ein gepflegtes Äusseres zu betonen. Das Trimmen des Haarkleides an jeder anderen Stelle sollte nicht geduldet und streng bestraft werden.

FARBE : Alle Farben von schwarz bis rein weiss sind erlaubt. Eine Vielfalt von Zeichnungen am Kopf ist üblich, einschliesslich mancher auffallender Muster, die bei anderen Rassen nicht zu finden sind.

GRÖSSE UND GEWICHT :
Widerristhöhe : Rüden : 53,5 - 60 cm (21-23,5 ins).
Hündinnen : 50,5 - 56 cm (20-22 ins).

Gewicht : Rüden : 20,5 - 28 kg (45-60 pounds).
Hündinnen : 15,5 - 23 kg (35-50 pounds).

Das Gewicht steht im richtigen Verhältnis zur Widerristhöhe. Die genannten Grössen und Gewichte bezeichnen die äussersten Grenzen ohne einem Extrem den Vorzug zu geben. Übermässige Knochenstärke oder Übergewicht sollte bestraft werden.

Zusammenfassung : Die wichtigsten Rassemerkmale des Siberian Husky sind mittlere Grösse, angemessene Knochenstärke, harmonische Proportionen, leichte und freie Bewegungen, richtiges Haarkleid, ansprechender Kopf und ansprechende Ohren, korrekte Rute und gute Wesensart. Bestraft werden sollten zu schwere Knochen, übermässiges Gewicht, gebundene oder schwerfällige Gangart, langes, rauhes Haarkleid. Ein Siberian Husky sollte nie so schwer oder grob erscheinen wie ein Zughund, aber auch nicht so leicht und zart wie ein Rennhund. Rüden und Hündinnen sollen erkennen lassen, dass sie zu grosser Ausdauer fähig sind. Ausser den oben erwähnten Fehlern sind morphologische Fehler, die alle Rassen gemeinsam haben, beim Siberian Husky ebenso unerwünscht, wie bei jeder anderen Rasse, auch wenn sie hier nicht besonders erwähnt sind.

FEHLER : Jede Abweichung von den vorgenannten Punkten muss als Fehler angesehen werden, dessen Bewertung in genauem Verhältnis zum Grad der Abweichung stehen sollte.
_ Schädel : Plumper oder schwerer Kopf; zu fein gemeisselter Kopf.
_ Stop : Nicht genügend ausgeprägt.
_ Fang : Entweder zu fein oder zu grob, zu kurz oder zu lang.
_ Kiefer / Zähne : Jede Abweichung vom Scherengebiss.
_ Augen : Zu schräg oder zu dicht beieinander liegende Augen.
_ Ohren : Zu gross im Verhältnis zum Kopf; zu weit auseinanderstehend; nicht fest aufrechtstehend.
_ Hals : Zu kurz und dick, zu lang.
_ Rücken : Schwacher oder nachgebender Rücken; gewölbter Rücken; abfallende obere Linie.
_ Brust : Zu breit; tonnenförmiger Brustkorb; Rippen zu flach oder schwach.
_ Rute : Angedrückte oder enggeringelte Rute; sehr buschige Rute; Rute zu tief oder zu hoch angesetzt.
_ Schultern : Steile Schultern; lose Schultern.
_ Vorderhand : Schwacher Vordermittelfuss; zu schwere Knochen; zu enger oder zu weiter Stand; ausgedrehte Ellenbogen.
_ Hinterhand : Gestrecktes Knie, kuhhessig, zu enger oder zu weiter Stand.
_ Pfoten : Nachgebende oder gespreizte Zehen; Pfoten zu gross und plump, zu klein und zart; zeheneng oder zehenweit.
_ Gangwerk : Kurze, tänzelnde, elastische, schwerfällige oder rollende Gangart, kreuzend oder schräg laufend.
_ Haar : Langes, rauhes oder struppiges Haarkleid; zu harsche oder zu seidige Textur; getrimmtes Haarkleid, ausser an den erlaubten Stellen.


AUSSCHLIESSENDER FEHLER :
_ Rüden über 60 cm (23,5 ins) und Hündinnen über 56 cm (22 ins).

N.B. : Rüden müssen zwei offensichtlich normal entwickelte Hoden aufweisen, die sich vollständig im Hodensack befinden.

Standard FCI N°270 / 24.01.2000 / F

HUSKY DE SIBERIE
(Siberian Husky)


TRADUCTION : Prof. R. Triquet et Dr. J.-M. Paschoud.

ORIGINE : U.S.A.

DATE DE PUBLICATION DU STANDARD D'ORIGINE EN VIGUEUR : 02.02.1995.

UTILISATION : Chien de traîneau.

CLASSIFICATION F.C.I. : Groupe 5 Chiens de type Spitz et de type primitif.
Section 1 Chiens nordiques de traîneau.
Sans épreuve de travail.

ASPECT GENERAL : Le Husky de Sibérie est un chien de travail de taille moyenne a la démarche légere et vive. Il est dégagé et élégant dans ses allures. Son corps modérément compact couvert d'une bonne fourrure, ses oreilles droites et sa queue en brosse bien fournie évoquent son hérédité nordique. Son allure caractéristique est unie et apparemment facile. Il remplit avec la plus grande compétence sa fonction d'origine de chien de trait en tirant une charge légere a une vitesse modérée sur de grandes distances. Les proportions et la forme de son corps dénotent cet équilibre fondamental de puissance, de rapidité et d'endurance. Les mâles de la race sont masculins, mais jamais grossiers dans leurs formes ; les femelles sont féminines, mais sans faiblesse dans leur structure. Le Husky de Sibérie, en bonne condition, doté d'une musculature ferme et bien développée, n'a pas de poids superflu.

PROPORTIONS IMPORTANTES : Vu de profil, le corps, de la pointe de l'épaule a la pointe de la fesse, a une longueur légerement supérieure a la hauteur au garrot.
La distance de la truffe au stop est égale a la distance du stop a l'occiput.

COMPORTEMENT / CARACTERE : Le Husky de Sibérie se caractérise par sa gentillesse et par la douceur de son tempérament ; il est également éveillé et sociable. Il ne dispose pas du naturel possessif d'un chien de garde, ne témoigne pas d'une méfiance extreme envers les étrangers et n'est pas agressif envers les autres chiens. Chez l'adulte, on peut trouver, dans une certaine mesure, de la réserve et de la dignité. Son intelligence, sa docilité et son désir de plaire font de lui un compagnon agréable et un travailleur plein de bonne volonté.

TETE

REGION CRANIENNE :
Crâne : De taille moyenne, bien proportionné au corps. Le sommet est légerement arrondi. Il va en s'amenuisant graduellement du point le plus large jusqu'aux yeux.
Stop : Bien marqué.

REGION FACIALE :
Truffe : Noire chez les chiens gris, fauves ou noirs ; elle est de couleur foie chez les chiens a robe rousse (dite cuivrée) ; elle peut etre de couleur chair chez les chiens tout blancs. La truffe rayée de rose dite " truffe de neige " est acceptable.
Museau : De longueur et de largeur moyenne, il va en diminuant graduellement vers la truffe ; le bout du museau n'est ni pointu ni carré. Le chanfrein est droit du stop a l'extrémité du museau.
Levres : Bien pigmentées et s'adaptent exactement.
Mâchoires/dents : Articulé en ciseaux.
Yeux : En forme d'amande, moyennement espacés et disposés tres légerement en oblique. Ils peuvent etre de couleur marron ou bleue. On accepte un oil de chaque couleur ou l'oil hétérochrome. Expression vive, mais amicale et meme malicieuse.
Oreilles : De grandeur moyenne, de forme triangulaire, rapprochées et attachées haut sur la tete. Elles sont épaisses, garnies d'une bonne fourrure, légerement arquées dans leur partie postérieure et portées bien droites. L'extrémité légerement arrondie pointe droit vers le haut.
COU : De longueur moyenne, galbé et porté fierement dressé quand le chien est en station debout. Au trot, l'encolure s'étend de sorte que la tete est portée légerement en avant.

CORPS :
Dos : Droit et solide ; la ligne du dessus est horizontale du garrot a la croupe. Il est de longueur moyenne, ni court comme chez les chiens cob, ni insuffisamment soutenu par suite d'une longueur excessive.
Rein : Tendu et sec, plus étroit que la cage thoracique et légerement remonté.
Croupe : Inclinée par rapport a la colonne vertébrale, mais elle n'est jamais avalée au point de gener la poussée de l'arriere-main.
Poitrine : Haute et forte, mais pas trop large ; le point le plus bas est situé juste derriere et au niveau des coudes. Les côtes sont bien cintrées a partir de la colonne vertébrale, mais aplaties sur les côtés pour donner de la liberté aux mouvements.

QUEUE : Bien fournie, la queue qui a la forme en brosse de celle du renard, est attachée juste en dessous du niveau de la ligne du dessus ; en général, quand le chien est attentif, elle est portée au-dessus du dos en une courbe gracieuse comme celle d'une faucille. Quand elle est portée haut, la queue ne s'enroule pas sur un côté ou l'autre du corps et elle ne doit pas se rabattre a plat contre le dos. La queue qui traîne est normale chez le chien au repos. Le poil de la queue est d'une longueur moyenne ; il a approximativement la meme longueur sur le dessus, les côtés et le dessous de la queue, donnant ainsi l'aspect d'une brosse ronde.

MEMBRES

MEMBRES ANTERIEURS : Le chien en station étant vu de face, les membres antérieurs sont modérément espacés, paralleles et d'aplomb ; l'ossature a de la substance sans jamais etre lourde. La longueur du membre antérieur, du coude au sol, est légerement supérieure a la distance du coude au sommet du garrot. L'ablation des ergots aux antérieurs est admise.
Epaules et bras : L'omoplate est bien oblique. Le bras est légerement oblique vers l'arriere, de la pointe de l'épaule jusqu'au coude ; il n'est jamais perpendiculaire au sol. Les muscles et les ligaments qui unissent l'épaule a la cage thoracique sont solides et bien développés.
Coudes : Bien au corps, sans etre ni rentrés ni sortis.
Carpe : L'articulation du carpe est forte, mais flexible.
Métacarpes : Vus de profil, les canons métacarpiens sont légerement obliques.

MEMBRES POSTERIEURS : Le chien en station debout étant vu de derriere, les membres postérieurs sont modérément espacés et paralleles. En cas de présence d'ergots, il faut procéder a leur élimination.
Cuisses : Bien gigotées et puissantes.
Grassets : Bien angulés.
Jarrets : Bien dessinés et bien descendus.

PIEDS : De forme ovale, mais non allongés. Ils sont de grandeur moyenne, compacts et bien garnis de poils entre les doigts et les coussinets. Les coussinets sont durs et d'une bonne épaisseur. Les pieds ne sont tournés ni en dedans ni en dehors quand le chien se tient en position naturelle.

ALLURES : L'allure caractéristique du Husky de Sibérie est réguliere et apparemment facile. Il est rapide et léger dans sa démarche, et, dans le ring d'exposition, il faut le mener sans tendre la laisse, a un trot modérément rapide, de sorte qu'il présente une bonne extension des antérieurs et une bonne propulsion des postérieurs. Vu de face, au pas, le Husky de Sibérie ne forme pas une piste simple, mais quand la vitesse augmente, les membres s'inclinent graduellement vers l'intérieur si bien que les empreintes s'alignent juste dans l'axe longitudinal du corps. Alors que les empreintes convergent, les membres antérieurs et postérieurs se portent droit devant ; les coudes et les grassets ne tournant ni a l'intérieur ni a l'extérieur. Chaque postérieur se déplace sur la piste de l'antérieur du meme côté. En action, la ligne du dessus demeure ferme et horizontale.
ROBE

POIL : Le poil du Husky de Sibérie est double et de longueur moyenne, donnant un aspect bien fourni ; cependant il n'est jamais long au point de cacher les lignes nettement dessinées du chien. Le sous-poil est doux et dense et d'une longueur suffisante pour soutenir le poil de couverture. Le poil de couverture est droit et quelque peu couché ; il n'est jamais dur ni planté dressé sur le corps. Il faut noter que l'absence de sous-poil pendant la mue est normale. Il est permis d'égaliser les moustaches et le poil qui pousse autour du pied et entre les doigts afin de donner au chien un aspect plus soigné. Le toilettage du poil sur toute autre région du corps est impardonnable et doit etre séverement pénalisé.

COULEUR : Toutes les couleurs sont admises, du noir au blanc pur. On rencontre communément diverses marques sur la tete, comprenant de nombreux motifs typiques que l'on ne trouve pas dans d'autres races.

TAILLE ET POIDS :
Hauteur au garrot : mâles 21-23,5 pouces (53,5-60 cm)
femelles 20-22 pouces (50,5-56 cm).
Poids : mâles 45-60 livres anglaises (20,5-28 kg)
femelles 35-50 livres anglaises (15,5-23 kg).
Le poids est en proportion de la taille. Les tailles mentionnées représentent les limites extremes de la taille et du poids sans préférence pour l'un ou pour l'autre des extremes. Tout signe d'exces dans l'ossature ou le poids doit etre pénalisé.

RECAPITULATION : Les caractéristiques les plus importantes du Husky de Sibérie sont sa taille, son ossature modérément développée, ses proportions harmonieuses, l'aisance et la liberté de ses allures, sa robe correcte, sa tete et ses oreilles plaisantes, sa queue correcte et son bon naturel. Tout signe d'exces dans l'ossature et le poids, toute allure contrainte ou gauche, et tout poil long ou rude doivent etre pénalisés. Le Husky de Sibérie n'a jamais un aspect lourd et grossier au point d'évoquer un animal de trait puissant. Il n'est pas non plus léger et fragile au point d'évoquer un animal conçu pour les courses de vitesse sur petites distances. Dans les deux sexes il donne l'impression d'etre capable de beaucoup d'endurance. En plus des défauts précédemment notés, les défauts évidents de structure communs a toutes les races sont a éviter chez le Husky de Sibérie autant que dans n'importe quelle autre race, quand bien meme ils ne seraient pas spécifiquement mentionnés dans le standard.

DEFAUTS : Tout écart par rapport a ce qui précede doit etre considéré comme un défaut qui sera pénalisé en fonction de sa gravité.
_ Crâne : Tete lourde ou disgracieuse ; tete trop finement ciselée.
_ Stop : Insuffisant.
_ Museau : Trop en sifflet ou trop grossier ; museau trop court ou trop long.
_ Mâchoires / dents : Tout autre articulé qu'en ciseaux.
_ Yeux : Disposés trop obliquement, trop rapprochés.
_ Oreilles : Trop grandes par rapport a la tete, trop écartées, pas portées bien droites.
_ Cou : Encolure trop courte et épaisse ; cou trop long.
_ Dos : Peu soutenu ou faible ; dos de carpe ; ligne du dessus inclinée.
_ Poitrine : Trop large ; côtes en cercles de tonneau ; côtes trop plates ou trop faibles.
_ Queue : Rabattue sur le dos ou tres enroulée ; queue tres empanachée ; queue attachée trop bas ou trop haut.
_ Epaules : Droites ; mal attachées.
_ Membres antérieurs : Faiblesse des canons métacarpiens ; ossature trop lourde ; devant trop large ou trop étroit ; coudes sortis.
_ Membres postérieurs : Angle du grasset trop ouvert ; jarrets de vache ; arriere trop étroit ou trop large.
_ Pieds : Doigts mous ou affaissés ; pieds trop grands ou disgracieux ; pieds trop petits et délicats ; pieds tournés en dedans ou en dehors.
_ Allures : Raccourcies, heurtées, sautillantes ; pas pesant ; chien qui roule dans ses allure, qui croise ou marche en crabe.
_ Poil : Long, rude ou hirsute ; texture trop dure ou trop soyeuse ; tout toilettage a part ce qui est permis dans ce qui précede.

DEFAUT ELIMINATOIRE : Mâles dont la taille dépasse 23,5 pouces (60 cm) et femelles dont la taille dépasse 22 pouces (56 cm).

N.B. : Les mâles doivent avoir deux testicules d'aspect normal completement descendus dans le scrotum.

Standard F.C.I. číslo 270/23.02.1995/CZ

Sibiřský husky

Původ: U.S.A.

Použití: saňový pes

Klasifikace FCI: Skupina 5: Špicové a tzv. primitivní plemena, severští saňoví psi bez pracovních zkoušek

 Všeobecný vzhled

Sibiřský husky je středně velký pracovní pes,rychlý,lehkonohý,volný a elegantní v pohybu. Jeho mírně kompaktní, hustě osrstěné tělo,rovně stojící uši a bohatě osrstěný prut, tyto vlastnosti ukazují nordický původ. Jeho charakteristický způsob chodu je plynulý a zdánlivě bez námahy. Je stále stejně schopen splnit svou původní úlohu jako saňový pes a táhnout lehčí břemena v mírném tempu na dlouhé vzdálenosti. To zásadně vyjadřují proporce a tvar jeho těla,vyvážený poměr síly, rychlosti a vytrvalosti. Psi mají samčí charakter ( maskulin ), ale nikdy nejsou hrubí. Fenky mají samičí charakter ( feminin ), ale bez slabosti (nedostatečnosti) konstrukce. Sibiřský husky ve správné kondici, se správně vyvinutými napjatými svaly, nemá žádnou nadváhu.

 Velikost, proporce, substance

Výška v kohoutku: psi 53,34 cm - 59,69 cm,  feny 50,8 cm - 55,88 cm

Váha: psi 20,4 kg - 27,2 kg, feny 15,9 kg - 22,7 kg

 Váha je ve správném poměru k výšce v kohoutku. Uvedené velikosti a váhy označují maximální hranice, aniž by dávaly některému extrému přednost. Nadměrnou sílu kostí nebo nadváhu nutno trestat. Délka těla, měřená od ramenního kloubu k sedací kosti, poněkud přesahuje výšku v kohoutku. Vylučující chyby: Psi přes 59,69 cm a feny přes 55,88 cm. 

Hlava

Výraz: pronikavý, ale přátelský,zajímavý a dokonce šelmovský

Oči: Mandlového tvaru, mírně položené od sebe a poněkud šikmo. Oči mohou být hnědé nebo modré, přičemž je třeba akceptovat hnědé oko, modré oko, jakož i vícebarevné oko.  Chyba: příliš šikmé nebo příliš těsně u sebe ležící oči.

Uši: střední velikosti, trojúhelníkovité, stojící blízko u sebe a vysoko nasazené. Jsou silné, dobře osrstěné, vzadu lehce vyklenuté, stojící zpříma a lehce zakulacenými špičkami.  Chyba: příliš velké v poměru k hlavě, stojí příliš daleko od sebe, nestojí pevně nahoru. 

Lebka: střední velikosti, odpovídající tělu, nahoře lehce zaoblená a od nejširšího místa k očím se lehce zužující. Chyba: nemotorná nebo těžká hlava, příliš jemně modelovaná hlava.

Lícní úhel: (stop = úhel svíraný čelem a čenichem psa); dobře výrazný, nosní kost je rovná od " "stopu" až ke špičce nosu. Chyba: nedostatečně výrazný stop.

Morda: střední délky, to znamená, že vzdálenost od špičky nosu ke "stopu" k zadní hlavové části. Morda je střední šířky, pozvolna se k nosu zužuje, ale nekončí špičatě nebo široce. Chyba: morda příliš jemná nebo příliš hrubá, příliš krátká nebo příliš dlouhá.

Nos: černý u šedých, tříslových a černých psů, játrové barvy u měděně zbarvených psů. U čistě bílých psů může mít masovou barvu. Akceptuje se růžově pruhovaný "sněhový" nos.

Pysky: dobře pigmentované a úzce přiléhající.

Zuby: nůžkový skus Chyba: každá odchylka od nůžkového skusu.

Krk, horní linie, tělo

Krk: střední délka, prohnutý, při stoji hrdě vztyčený. Při klusu je krk tak natažen, že hlava je nesena s těžištěm vpředu. Chyba: krk příliš krátký a tlustý, příliš dlouhý.

Hrudní koš: hluboký a silný, ale ne příliš dlouhý, nejhlubší body leží těsně za a na stejné výšce s lokty. Žebra jsou u dosednutí k páteři dobře vyklenutá na obou stranách, ale poněkud ploše, aby umožňovaly volný průběh pohybu. Chyba: prsa příliš široká, vyklenutý hrudní koš,žebra příliš plochá nebo slabá.

Hřbet: rovný a silný, horní linie probíhá od lopatek k zadku vodorovně. Je střední délky, ani poměrně krátký, ani se nesmí prohýbat pro nadměrnou délku. Bedra jsou s napjatými a suchými svaly, užší než žeberní koš a lehce vyklenutá. Zadek spadá dolů, ale nikdy tak příkře, aby bylo nepříznivě ovlivněno nasazení zadních běhů. Chyba: mdlý nebo povolující hřbet, vyklenutý hřbet, spadající horní linie.

Ocas

Dobře osrstěný ocas ve tvaru liščího ocasu je rovně nasazen pod horní linií a když je pes pozorný, je nesen obvykle v šídlovém oblouku nad zády. Přitom se ocas nemá ohýbat ani na jednu ani na druhou stranu těla, také nesmí být ploše přilehnut ke hřbetu. Visící ocas je normální když pes stojí klidně a uvolněně. Srst na ocase je středně dlouhá a kolem něho s přibližně stejnou délkou, takže ocas vypadá jako kulatý kartáč. Chyba: přitlačený nebo těsně (úzce) ohnutý ocas, příliš bujně obrostlý ocas, ocas nasazený příliš vysoko nebo příliš nízko.

Hrudní koš: Rameno - dobře přiléhající lopatka. "Paže" směřuje od ramenního kloubu k lokti poněkud dozadu a nikdy svisle k zemi. Svaly a vazy, které drží lopatky na hrudním koši, jsou napjaté a dobře vyvinuté. Chyba: příkře spadající ramena, volná ramena.

Přední nohy: při pozorování zpředu jsou nohy mírně od sebe, rovnoběžné a rovné, přičemž lokty přiléhající úzce k tělu, nejsou stočeny (dovnitř) ani vytočeny (ven). Při pohledu ze strany směřují střední části předních běhů poněkud dopředu, kořenové klouby předních nohou jsou silné, ale ohebné. Kosti jsou vyplněné, ale nikdy těžké. Délka nohou od lokte k zemi je poněkud větší než vzdálenost od lokte k hřebenu lopatky. " Palce" na předních nohou mohou být odstraněny. Chyba: Povolující nebo roztažené prsty, tlapy příliš velké a nemotorné, malé a něžné, tenké nebo tlusté prsty.

Zadní končetiny: Při pohledu zezadu stojí nohy v mírné vzdálenosti od sebe a rovnoběžně. Stehna s dobrými svaly a silná kolena v dobrém úhlu. Kotníkové klouby dobře vyznačené a jsou blízko u země. Paspárky mají být odstraněny.  Chyba: Natažené koleno, kravský postoj, příliš úzký nebo příliš široký postoj.

Srst

Srst sibiřského husky je dvojí a středně dlouhá. má pěkný kožichový vzhled, není ale nikdy tak dlouhá, aby skrývala jasné vnější linie psa. Podsada je měkká a hustá a dostatečně dlouhá, aby podpírala krycí pesíky. Delší tuhé chlupy krycích pesíků jsou rovné a poněkud přilehlé, nikdy hrubé a neodstávají rovně od těla. Je nutno mít na paměti, že při výměně srsti chybí podsada, což je normální. Zkrácení hmatových chlupů a srsti mezi prsty a kolem tlap je dovoleno, aby se zdůraznil pěstěný vzhled. Trimování srsti na všech ostatních místech nelze prominout a nutno přísně potrestat. Chyba: Dlouhá, hrubá nebo rozcuchaná srst, příliš hrubá nebo příliš hedvábná textura, trimovaná srst (kromě na dovolených místech).

Barva

Jsou povoleny všechny barvy po černé až po čistě bílou. Vícebarevnost znaků na hlavě je běžná, včetně některých nápadných vzorů, které se u jiných ras nenacházejí.

Způsob chůze

Chůze je vzletná a zdánlivě bez námahy. Sibiřský husky je mrštný (svižný) a lehkonohý. Při výstavním kroužku by měl být představen v mírně rychlém klusu na volně visící šňůře, při tom by měl ukázat dobrá krok dopředu a přísun. Sibiřský husky pohybujíc_í se krokem, pozorován zepředu dozadu, neukazuje nějak úzký chod, avšak když běží rychleji, mají běhy tendenci dostávat se pomalu do středu, až nastává stavění tlap do jedné linie, která probíhá přesně pod podélnou osou těla. Když se otisky tlap kryjí, pohybují se přední a zadní nohy v rovném směru, aniž by se lokty nebo kolení klouby stáčeli dovnitř nebo ven. Nohy se pohybují paralelně (rovnoběžně). Při pohybu zůstává horní linie napjatá a rovná. Chyba: Krátká, taneční, neklidná chůze nebo valivý krok, kroutivá nebo probíhající šikmo.

Temperament

Charakteristický temperament sibiřského huskyho je přátelský, dobromyslný, pozorný a milující kontakt. Neukazuje vlastnosti zdůrazňující vlastnictví jako hlídací pes, ani není příliš nedůvěřivý proti cizím osobám nebo agresivní k jiným psům. U dospělého psa lze očekávat určitou míru zdrženlivosti a důstojnosti. Jeho inteligence, ovladatelnost a jeho horlivost jej činí příjemným společníkem a ochotným pracovníkem.

Shrnutí

Nejdůležitější rasové charakteristické znaky sibiřské huskyho jsou střední velikost, přiměřená síla kostí, harmonické proporce, snadné a volné pohyby, správně osrstěná hlava, sympaticky zajímavá hlava a uši, správný ocas a dobrá povaha. Trestat je nutno těžké kosti, nadměrnou váhu, vázaný nebo těžkopádný chod, dlouhá hrubá srst. Sibiřský husky by nikdy neměl vyhlížet tak těžce a hrubě jako nějaký tažný pes (do těžkého tahu), ale také ne tak lehce a něžně jako závodní pes. Jak psi tak fenky musejí dát znát, že jsou schopni velké vytrvalosti. Kromě chyb uvedených výše jsou nežádoucí morfologické chyby, které jsou společné všem rasám, u tohoto psa stejně jako u všech jiných ras, i když zde nejsou zvláště uvedeny.