Greenland dog

				FCI Office Place Albert 1er, 13 B-6530 THUIN BELGIQUE Tel : ++32.71.59.12.38 Fax : ++32.71.59.22.29 E-mail : info@fci.be

FCI-Standard N° 274 / 12. 03. 1999 / GB

GREENLAND DOG
(Gronlandshund)


TRANSLATION : DKK Standard Committee.

ORIGIN : Greenland.

PATRONAGE : Denmark.

DATE OF PUBLICATION OF THE ORIGINAL VALID STANDARD : 12.03.1999.

UTILIZATION : Sledge dog.

CLASSIFICATION F.C.I. : Group 5 Spitz and primitive types.
Section 1 Nordic Sledge Dogs. Without working trial.

BRIEF HISTORICAL SUMMARY : The Greenland Dog is one of the world's oldest breeds and has since ancient times been used for transportation and hunting purposes by the Eskimos. Selection of specimens for breeding has been based mainly upon qualities like sturdy strength, hardiness and endurance, but an attractive appearance has also been kept in view. With its robust nature the Greenland Dog is especially a dog for people enjoying open-air life. He is an excellent companion for people who likes strolling in woods or mountains with their dog pulling or carrying their gear.

GENERAL APPEARANCE : A very strong polar spitz, built for endurance and strenuous work as a sledge dog under arctic conditions. Some variation in size is allowed, assuming working ability and harmony are not affected.

IMPORTANT PROPORTIONS : The body is short rectangular with the ratio of height at withers to body length as 10 to 11. Bitches are allowed a slightly longer body.

BEHAVIOUR / TEMPERAMENT : The predominant temperamental qualities of the Greenland Dog are energy, mental strength and boldness. He is a passionate and tireless sledge dog. To people - also strangers - he is friendly, and while acting as sledge dog not closely attached to any particular person and so not suitable as a guard dog. On hunting seal and polar bear he will show a strong hunting instinct.

HEAD

CRANIAL REGION :
Skull : The skull is broad and slightly arched, broadest between the ears.
Stop : Definite, but not strongly marked.

FACIAL REGION :
Nose : Big and dark, corresponding to coat colour, often liver in dogs with red-golden coat. May turn pink during winter (" winter-nose ").
Muzzle : In the shape of a wedge, broad at base and tapering towards the nose, but not pointed. The nasal bridge is straight and broad from the stop to the nose.
Lips : Thin and tight, lying close to the very powerful teeth.
Jaws/Teeth : Powerful jaws with regular, sound and strong teeth. Scissors-bite.
Eyes : Dark eyes are preferred, but colour according to coat is accepted. They are slightly slanted and not deep set or protruding. Expression is frank and bold. The eye-rims are closely fitting.
Ears : Rather small, triangular, with rounded tips, carried firmly erect. The ears are very mobile and expressive through their position.

NECK : Very powerful and rather short.

BODY : Strong and rather compact, just slightly longer than height at withers.
Topline : Level or just slightly sloping.
Back : Straight.
Loins : Broad.
Croup : Slightly sloping.
Chest : Deep and broad, but ribcage not barrel-shaped.
Belly : Following the line of the brisket. Slight tuck up accepted.

TAIL : Set on high, thick and bushy. Carried in a curve or lightly curled over back.

LIMBS

FOREQUARTERS : Seen from the front the forelegs are perfectly straight, with powerful muscles and heavy bone.
Shoulders : Moderately laid back.
Upper arm : Straight and strong, somewhat longer than shoulder-blade.
Elbows : Fitting close to the body, but able to move freely.
Forearm : Straight and strong.
Carpal joint : Strong and flexible.
Pastern : Strong and elastic, only slightly sloping.
Forefeet : Rather big, powerful and rounded, with strong nails and pads.

HINDQUARTERS : Seen from behind the hindlegs are perfectly straight. Very muscular hindquarters with powerful bone and moderate angulation.
Thighs : Powerful and very muscular.
Hock : Broad and strong, moderately angulated.
Hind feet : As forefeet.

GAIT / MOVEMENT : An efficient, harmonious, fluent and tireless trot is most essential to a sledge dog. In the ring the dog should be shown in a loose lead in a moderate trot to display good reach in front and good drive from behind. Seen from front when walking, a Greenland Dog does not single track, but as the speed increases, the legs will gradually converge inward until the feet follow the center line.

COAT

HAIR : Double coat, i.e. a soft, dense undercoat and an outer coat of dense, straight and coarse hair, without curl or wave. On head and legs the hair is rather short, on the body longer and more generous. The coat is long on the underside of the tail, giving it a bushy appearance.

COLOUR : Any colour - solid or particolour - permitted, except albinos which should be disqualified.

SIZE :
Height at the withers : For males 60 cm and upwards,
For bitches 55 cm and upwards.

FAULTS : Any departure from the foregoing points should be considered a fault and the seriousness with which the fault should be regarded should be in exact proportion to its degree.
_ Light in bone.
_ Short legs, body low set.
_ Timid temperament.

SERIOUS FAULT :
_ Coat long and soft.

DISQUALIFYING FAULTS :
_ Albinos.
_ Aggressive temperament.

N.B. : Male animals should have two apparently normal testicles fully descended into the scrotum.

---

FCI - Standard Nr. 274 / 12. 03. 1999 / D

GROENLANDHUND
(Gronlandshund)


ÜBERSETZUNG : Frau Michele Schneider, durch Frau Ruth Binder überarbeitet.

URSPRUNG : Grönland.

PATRONAT : Dänemark.

DATUM DER PUBLIKATION DES GÜLTIGEN ORIGINAL- STANDARDES : 12. 03. 1999

VERWENDUNG : Schlittenhund.

KLASSIFIKATION FCI: Gruppe 5 Spitze und Hunde vom Urtyp.
Sektion 1 Schlittenhunde.
Ohne Arbeitsprüfung.

KURZER GESCHICHTLICHER ABRISS : Der Grönlandhund ist eine der ältesten Hunderassen der Welt. Er ist seit frühesten Zeiten von den Eskimos als Transport-und Jagdhund verwendet worden. Die Auswahl der Zuchthunde erfolgte hautpsächlich aufgrund von Eigenschaften wie Kraft, Robustheit, Zähigkeit und Ausdauer, wobei aber ein attraktives äusseres Erscheinungsbild ebenfalls angestrebt wurde. Mit seiner robusten Natur ist der Grönlandhund besonders geeignet für Leute, die ein Leben im Freien geniessen wollen. Er ist ein vorzüglicher Gefährte für Leute, die gerne durch Wälder und in den Bergen wandern, wobei der Hund ihre Ausrüstung zieht oder trägt.

ALLGEMEINES ERSCHEINUNGSBILD : Der Grönlandhund ist ein sehr kräftiger Polarspitz und so gebaut, dass er die nötige Ausdauer bei der harten Arbeit eines Schlittenhundes unter arktischen Bedingungen aufbringen kann. Eine gewisse Variation an Grösse wird akzeptiert, sofern dadurch die Leistungsfähigkeit und die Harmonie des Hundes nicht beeinträchtigt werden.

WICHTIGE PROPORTIONEN : Der Körper passt in ein kurzes Rechteck, wobei das Verhältnis der Widerristhöhe zur Körperlänge 10: 11 beträgt. Hündinnen dürfen einen etwas längeren Körper haben.

VERHALTEN / CHARAKTER (WESEN) : Die vorherrschenden Charaktereigenschaften des Grönlandhundes sind Energie, Beharrlichkeit und Mut. Er ist ein passionierter und unermüdlicher Schlittenhund. Menschen, auch Fremden gegenüber, verhält er sich freundlich; wenn er als Schlittenhund verwendet wird, ist er nicht an eine bestimmte Person gebunden und ist deshalb auch nicht als Wachhund geeignet. Er zeigt einen starken Jagdinstinkt für Seehund und Eisbär.

KOPF

OBERKOPF :
Schädel : Breit und leicht gewölbt, am breitesten zwischen den Ohren.
Stop : Deutlich, aber nicht stark betont.

GESICHTSSCHÄDEL :
Nasenschwamm : Gross und von dunkler Farbe, der Farbe des Haarkleides entsprechend; oft leberfarben bei Hunden mit rot-goldenem Haarkleid. Im Winter darf er fleischfarben werden (Wechselnase).
Fang : Keilförmig, am Ansatz breit, verjüngt sich zur Nase hin, ist aber nicht spitz. Der Nasenrücken ist vom Ansatz bis zum Nasenschwamm hin gerade und breit.
Lippen : Dünn und straff, dem sehr kräftigen Gebiss eng anliegend.
Kiefer / Zähne : Starke Kiefer mit regelmässig angeordneten, gesunden und kräftigen Zähnen. Scherengebiss.
Augen : Vorzugsweise dunkel, können aber der Farbe des Haarkleides angepasst sein; leicht schräg gestellt, weder hervortretend noch zu tief eingebettet; freier, furchtloser Ausdruck. Augenlider gut anliegend.
Ohren : Eher klein, dreieckig und an den Spitzen abgerundet; stramm aufrecht getragen. Sehr beweglich und ausdrucksvoll durch ihre jeweilige Haltung.

HALS : Sehr kräftig und eher kurz.

KÖRPER : Kräftig und ziemlich kompakt, nur geringfügig länger als die Widerristhöhe.
Obere Profillinie : Horizontal oder ganz leicht abfallend.
Rücken : Gerade.
Lenden : Breit.
Kruppe : Leicht abfallend.
Brust : Tief und breit, Rippenkorb jedoch nicht fassförmig.
Untere Profillinie und Bauch : Folgt der Linie des Brustbeins. Darf etwas aufgezogen sein.

RUTE : Hoch angesetzt, dick und buschig.Sie wird bogenförmig gekrümmt oder leicht eingerollt über dem Rücken getragen.

GLIEDMASSEN

VORDERHAND :
Allgemeines : Von vorne betrachtet sind die Vorderläufe vollkommen gerade; kräftige Bemuskelung und schwerer Knochenbau.
Schultern : Mässig schräg gelagert.
Oberarm : Gerade und kräftig, etwas länger als das Schulterblatt.
Ellenbogen : Frei beweglich, aber am Körper anliegend.
Unterarm : Gerade und kräftig.
Vorderfubwurzelgelenk : Kräftig und biegsam.
Vordermittelfub : Kräftig und elastisch, nur leicht schräg gestellt.
Vorderpfoten : Ziemlich gross, kräftig und rundlich, mit starken Krallen und Ballen.

HINTERHAND :
Allgemeines : Von hinten betrachtet sind die Hinterläufe vollkommen gerade; starke Bemuskelung, schwerer Knochenbau, mässige Winkelungen.
Schenkel : Kraftvoll und sehr muskulös.
Sprunggelenk : Breit und kräftig, mässig gewinkelt.
Hinterpfoten : Wie die Vorderpfoten.

GANGWERK : Ein leistungsfähiger, harmonischer, fliessender und unermüdlicher Trab ist für einen Schlittenhund höchst wichtig. Im Ausstellungsring sollte der Hund an loser Leine in einem gemässigten Trab vorgeführt werden, um den guten Vortritt der Vorderhand und den kräftigen Schub aus der Hinterhand vorzuzeigen. Von vorne gesehen, zeigt der Grönlandhund im Schritt kein sog. " Schnüren ", sondern erst mit zunehmender Geschwindigkeit konvergieren die Läufe allmählich, bis die Pfoten der Mittellinie folgen.

HAARKLEID

HAAR : Doppeltes Haarkleid : dichte und weiche Unterwolle sowie ein dichtes, glattes und harsches Deckhaar ohne Locken oder Wellen. Das Haar ist am Kopf und an den Läufen eher kurz, länger und reichlicher am Körper, lang an der Unterseite der Rute, was sie buschig erscheinen lässt.

FARBE : Alle Farben, ob ein- oder mehrfarbig, sind gleichermassen zulässig mit Ausnahme der Albinos; diese sind auszuschliessen.

GRÖSSE :
Widerristhöhe : Für Rüden : 60 cm und mehr,
für Hündinnen : 55 cm und mehr.

FEHLER : Jede Abweichung von den vorgenannten Punkten muss als Fehler angesehen werden, dessen Bewertung in genauem Verhältnis zum Grad der Abweichung stehen sollte.
_ Leichter Knochenbau.
_ Kurze Läufe, tief gestellter Körper.
_ Ängstlichkeit.

SCHWERER FEHLER :
_ Langes und weiches Haarkleid.

AUSSCHLIESSENDE FEHLER :
_ Albinismus.
_ Aggressivität.

N.B. : Rüden müssen zwei offensichtlich normal entwickelte Hoden aufweisen, die sich vollständig im Hodensack befinden.

Standard FCI N°274 / 01.10.1997 / F


CHIEN DU GROENLAND
(Gronlandshund)

TRADUCTION : Mise a jour par le Dr. Paschoud.
ORIGINE : Groenland.
Patronage : Scandinavie.

DATE DE PUBLICATION DU STANDARD D'ORIGINE EN VIGUEUR : 05.05.1967.

UTILISATION : Chien de traîneau.

CLASSIFICATION F.C.I. : Groupe 5 Chiens de type Spitz et de type primitif.
Section 1 Chiens nordiques de traîneau.
Sans épreuve de travail.

ASPECT GENERAL : Le chien du Groenland est un Spitz polaire tres fort, bâti pour l'endurance au dur travail de chien de traîneau sous les conditions arctiques.

TETE :

REGION CRANIENNE :
Crâne : Large et légerement en dôme.
Stop : Prononcé, mais non abrupt.

REGION FACIALE :
Truffe : Elle doit etre noire en été, mais peut etre de couleur chair en hiver.
Museau : En forme de coin et fort, large a sa base et s'effilant vers son extrémité, mais pas pointu.
Chanfrein : Droit et large depuis le début jusqu'a la truffe.
Levres : Minces et bien ajustées.
Dents : Tres fortes, articulé en ciseaux.
Yeux : de préférence foncés, mais peuvent correspondre a la couleur de la robe. Placés légerement en oblique, ni proéminents ni trop enfoncés dans les orbites. Expression franche et sans crainte.
Oreilles : Plutôt petites, triangulaires et arrondies aux extrémités ; portées fermement dressées.

COU : Tres fort et plutôt court.

CORPS : La hauteur au garrot est légerement inférieure a la longueur du corps. Le corps doit etre tres fort et bien musclé.
Dos : Droit.
Rein : Droit et large.
Croupe : Légerement tombante.
Poitrine : Tres ample.
Ventre : En ligne avec le poitrail, pas relevé.

QUEUE : Epaisse et plutôt courte, attachée haut et portée fermement enroulée sur le dos.

MEMBRES

MEMBRES ANTERIEURS : Vus de devant parfaitement droits, muscles forts et ossature lourde.
Coudes : Libres, mais bien au corps.

MEMBRES POSTERIEURS : Vus de derriere parfaitement droits, discretement angulés ; muscles forts et ossature lourde.
Jarrets : Larges et forts.

PIEDS : Plutôt gros, forts et arrondis ; ongles et coussinets solides.

ROBE

POIL : Le poil doit etre double avec un sous-poil dense et doux et un poil de couverture serré, droit et rude, sans boucles ni ondulations. Le poil est plutôt court sur la tete et les pieds, plutôt long sur le corps et abondant et long sur la face inférieure de la queue, ce qui lui donne un aspect touffu.

COULEUR : Toutes les couleurs, unicolore ou de plusieurs couleurs distinctes, sont admises a égalité, sauf les albinos qui doivent etre disqualifiés.


TAILLE :
Hauteur au garrot pour les mâles 60 cm et plus,
pour les femelles 55 cm et plus.

DEFAUTS : Tout écart par rapport a ce qui précede doit etre considéré comme un défaut qui sera pénalisé en fonction de sa gravité.

N.B. : Les mâles doivent avoir deux testicules d'aspect normal completement descendus dans le scrotum.

Standard FCI č. 274, 13.5.1967

GRÓNSKÝ PES

Klasifikace: Skupina 5 (Špicově a primitivní typy) oddíl 1 (severští saňoví psi)


Historický přehled: Už v pravěku se předchůdci "novodobých" Eskymáků na svém putování dostali ze Sibiře přes Aljašku a Labrador až do Grónska. Tam je objevili Vikingové, když se v roce 985 při plavbě z Islandu na západ dostali na ostrov o rozloze 2 175 600 km2, který je největší na Zemi. Vůdce Vikingů, Erik, ho pojmenoval zelená země (Grónd). Tehdy to určitě nebylo nic neobvyklého, i když se říká, že tak učinil jen proto, aby na něj přilákal nové osadníky. Podnebí bylo vlídnější a teplejší než dnes. Také pobřežní pásy v jižní a západní části ostrova, které zasahovaly hluboko do vnitrozemí, byly vhodné k chovu zvířat a pěstování obilí. Avšak slibně se rozvíjející osídlování ukončila po několika staletích katastrofa. Grónští Vikingové se totiž nedokázali přizpůsobit nepříznivým klimatickým podmínkám na ostrově. Dnes již víme, že mohli přežít, kdyby následovali příkladu Eskymáků. Ti díky konzumaci ryb a tuleňů dokázali vzdorovat i těm nejkrutějším klimatickým podmínkám.
Grónsko tak zůstalo až do roku 1721 zapomenutou zemí. Ožilo až poté, co ostrov zabrali Dánové a záložili na něm nové osady. Dnes je tato součást Dánska samosprávným územím v čele s guvernérem.

Z dlouhé řady vědců a objevitelů Grónska (pouze 16 % z celého území nepokrývají ledovce) mají zvláštní význam hlavně norský polární badatel a státník Fridtjof Nansen a německý meteorolog a geofyzik Aifred Wegener, zakladatel teorie o vzdalování se kontinentů.

V roce 1888 Fridtjof Nansen jako první společně se třemi Nory a dvěma Laponci procestoval celé jižní Grónsko od východu na západ. Těchto šest badatelů putovalo po nekonečných ledových polích Grónska na vlastnoručně zhotovených saních a lyžích a objevovalo vnitrozemí ostrova. Zkušenosti Nansena využila nejedna arktická a antarktická expedice. Dokázal, že nejvhodnějším dopravním prostředkem v polárních podmínkách jsou saně tažené psím spřežením. Na vyzkoušení psích spřežení i kajaků měli členové Nansenovy skupiny dostatek času, protože zmeškali poslední lod' a museli přezimovat v Goldthaabe.

Alfred Wegener zemřel roku 1930 při své třetí grónské expedici věnované hlavně meteorologickým výzkumům. I když měl s sebou 25 islandských poníků a 2 turbínové saně, nejvíce se mu osvědčila psí spřežení. V jeho záznamech se mj. našlo sdělení ze l3.srpna 1930. Uvádí v něm, že s expedicí spolupracovalo 32 místních obyvatel se 143 psy. Wegener je právem připomíná, protože původních Inuitů, jak si Eskymáci sami říkali, zbyto jen velmi málo. Dávno totiž splynuli s evropskými přistěhovalci. V neposlední řadě se postoj místních obyvatel vůči psům změnil i díky vlivu Evropanů, kterým Inuiti říkali běloši. Například před lety zavedli přísný zákaz dovozu psů, aby zabránili křížení původních psů s jinými plemeny. Protože i dnes často selžou nejmodernější dopravní prostředky, jsou obyvatelé Grónska, ať už při lovu, ale hlavně při dopravě odkázáni na své psy.

V odlehlých osadách lze i dnes pozorovat, že se s grónskými psy jedná podle dávných tradic. Stále ještě jsou pokládáni spíše za užitková než domácí zvířata. Během krátkého léta se psi většinou starají sami o sebe. Nikdy se však nevzdalují od lidských obydlí, tedy od svých pánů. Ve smečce udržují hierarchii. Jejich úkolem je stejně jako v minulosti likvidace odpadků a nečistot. I když Eskymáci dokáží mistrovsky zpracovat ulovenou kořist, nedokáží všechno zcela využít a zhodnotit. O to, aby tyto zbytky nezpůsobily epidemii nebo nepřilákaly zvěř, se vždy starali psi.

Ve velmi těžkých a drsných životních podmínkách mohou přežít pochopitelně pouze nejsilnější robustní psi. Zároveň se podle toho vyvinul i jejich charakter. Život Inuitů byl neustále v nebezpečí. Nezdařené lovy, při nichž přišli o kajak a harpunu, příliš třeskutá arktická zima a podobné pohromy znamenaly zánik celých rodin. Proto se lidé chovali drsně nejen k sobě, ale i ke psům. Od psů vyžadovali všechno, co byli schopni udělat sami, ale věděli, že v krajním nebezpečí se mohou spolehnout na psí instinkt.

Grónský pes se v anglicky mluvících zemích nazývá Greenland Husky. V Evropě, hlavně v Norsku a ve Švýcarsku, zdomácněl již před lety. V severských zemích je chován jako saňový pes. Také do Německa byli tito psi dovezeni přímo z Grónska.

Takže jejich potomky můžeme dnes potkat i na výstavách nebo závodech psích spřežení. Je zajímavé pozorovat, jakými rychlými proměnami psi prošli. Jejich charakter však zůstal. Díky přátelské péči se jejich drsnost pomalu vytrácí. Přesto se k cizím osobám i nadále chovají nepřátelsky.

I když se grónský pes přizpůsobil novým podmínkám, musíme u něj získat respekt a při výchově postupovat důsledně.

Majitel mu musí zabezpečit dostatek činnosti a pohybu, a to nejen v zímě. Je třeba si uvědomit, že společný chov několika grónských psů může púsobit problémy. I u zvířete, které se již přizpůsobilo novým podmínkám, se občas ozve hlas divočiny a mohou se u něj projevit původní vlastnosti, potřebné v arktických podmínkách.

1. Celkový vzhled a charakteristika: Je to silný pes eskymáckého typu s mohutnou stavbou těla, určený na vytrvalou a tvrdou práci. Eskymáci ho používali nejen do spřežení, ale také při lovu tuleňů a medvědů.

Těžké podmínky a tvrdý přístup domorodců ke psům se odrazily i na povaze, která se na rozdiv od ostatních saňových psů více podobá povaze vlků. Jsou agresivní a neustále se perou.

Na několika generacích psů chovaných v Evropě již lze pozorovat vliv člověka, který se však vždy mezi nimi musí prosadit jako vůdce smečky.

2. Hlava: Široká a lehce klenutá, s viditelným, ale nevýrazným sklonem. Klinovitý a široký čenich se u kořene zužuje dopředu, ale bez špičatého zakončení. Hřbet nosu je rovný a široký. Slabé pysky jsou úzce uzavřené. Extrémně silný chrup má nůžkový skus. Sešikmené oči s nebojácným výrazem jsou tmavě zbarvené, ale jejich odstín může odpovídat i barvě srsti. Rovně nasazené uši jsou relativně malé, trojúhelníkového tvaru s mírně zakulacenými konci.

3. Krk: Velmi silný a krátký.

4. Trup: Silný a krátký, dobře osvalený. Celková výška v kohoutku je o něco menší než délka těla. Hrudník je široký a hluboký, hřbet rovný se širokými, mírně sbíhavými žebry. Břicho musí tvořit s hrudníkem jednu linii, ale nesmí být vtažené.

5. Hrudní končetiny: Rovné a dobře osvalené se silnými kostmi. Volné loketní klouby těsně přiléhají k tělu psa.

6. Pánevní končetiny: Při pohledu zepředu i zezadu musí být rovné, mírně zaúhlené a dobře osvalené. Tlapy: relativně velké, silné, kulovité se silnými drápy a pevnými polštářky.

7. Ocas: Silný, spíše krátký, vysoko nasazený a několikrát stočený.

8. Srst: Nesmí být vlnitá a s kadeřemi. Na hlavě a na končetiňách je spíše krátká, na obvodě těla poměrně dlouhá a hustá. Nejdelší je na ocase, který proto vypadá huňatý.

9. Zbarvení: Povolené jsou všechny barvy bez ohledu na to, je-li pes jednobarevný nebo strakatý. Nesmí však být bílý - albinismus ho diskvalifikuje.

10. Velikost: Výška v kohoutku je u psa 60 cm více a u feny 55 cm a více.