Alaskan malamute- FISTC- Federation Internationale Sportive de Traineau a Chiens

FCI-Standard N° 243 / 09. 06. 1999/ GB

ALASKAN MALAMUTE

ORIGIN : U.S.A.

DATE OF PUBLICATION OF THE ORIGINAL VALID STANDARD : 14.08.1996.

UTILIZATION : Sledge dog.

CLASSIFICATION F.C.I. : Group 5 Spitz and primitive types.
Section 1 Nordic Sledge Dogs.
Without working trial.

GENERAL APPEARANCE : The Alaskan Malamute, one of the oldest Arctic sledge dogs, is a powerful and substantially built dog with deep chest and strong, well-muscled body. The Malamute stands well over the pads, and this stance gives the appearance of much activity and a proud carriage, with head erect and eyes alert showing interest and curiosity. The head is broad. Ears are triangular and erect when alerted. The muzzle is bulky, only slight diminishing in width from root to nose. The muzzle is not pointed or long, yet not stubby. The coat is thick with a coarse guard coat of sufficient length to protect a woolly undercoat. Malamutes are of various colors. Face markings are a distinguishing feature. These consist of a cap over the head, the face either all white or marked with a bar and/or a mask. The tail is well furred, carried over the back, and has the appearance of a waving plume. The Malamute must be a heavy boned dog with sound legs, good feet, deep chest and powerful shoulders, and have all of the other physical attributes necessary for the efficient performance of his job. The gait must be steady, balanced, tireless and totally efficient. He is not intended as a racing sledge dog designed to compete in speed trials. The Malamute is structured for strength and endurance, and any characteristic of the individual specimen, including temperament, which interferes with the accomplishment of this purpose, is to be considered the most serious of faults.

IMPORTANT PROPORTIONS : The depth of chest is approximately one half the height of the dog at the shoulders, the deepest point being just behind the forelegs. The length of the body from point of shoulder to the rear point of pelvis is longer than the height of the body from ground to top of the withers.

BEHAVIOUR / TEMPERAMENT : The Alaskan Malamute is an affectionate, friendly dog, not a " one-man " dog. He is a loyal, devoted companion, playful in invitation, but generally impressive by his dignity after maturity.

HEAD : The head is broad and deep, not coarse or clumsy, but in proportion to the size of the dog. The expression is soft and indicates an affectionate disposition.

CRANIAL REGION :
Skull : Broad and moderately rounded between the ears, gradually narrowing and flattening on top as it approaches the eyes, rounding off to cheeks. There is a slight furrow between the eyes. The topline of the skull and the topline of the muzzle show a slight break downward from a straight line as they join.
Stop : Shallow.

FACIAL REGION :
Nose : In all coat colors, except reds, the nose, lips, and eye rim pigmentation is black. Brown is permitted in red dogs. The lighter streaked " snow nose " is acceptable.
Muzzle : Large and bulky in proportion to the size of the skull, diminishing slightly in width and depth from junction with the skull to the nose.
Lips : Close fitting.
Jaws/Teeth : Broad with large teeth. The incisors meet with a scissor bite. Overshot or undershot is a fault.
Cheeks : Moderately flat.
Eyes : Obliquely placed in the skull. Eyes are brown, almond shaped and of medium size. Blue eyes are a disqualifying fault.
Ears : Of medium size, but small in proportion to the head. The ears are triangular in shape and slightly rounded at tips. They are set wide apart on the outside back edges of the skull on line with the upper corner of the eye, giving ears the appearance, when erect, of standing off from the skull. Erect ears point slightly forward, but when the dog is at work, the ears are sometimes folded against the skull. High set ears are a fault.

NECK : Strong and moderately arched.

BODY : Compactly built but not short coupled. The body carries no excess weight, and bone is in proportion to size.
Back : Straight and gently sloping to the hips.
Loins : Hard and well muscled. A long loin that may weaken the back is a fault.
Chest : Well developed.

TAIL : Moderately set; follows the line of the spine at the base. Carried over the back when not working. It is not a snap tail or curled tight against the back, nor is it short furred like a fox brush. The Malamute tail is well furred and has the appearance of a waving plume.

LIMBS

FOREQUARTERS : Forelegs heavily boned and muscled, straight to the pasterns when viewed from the front.
Shoulders : Moderately sloping.
Pasterns : Short and strong and slightly sloping when viewed from the side.

HINDQUARTERS : The rear legs are broad. When viewed from the rear, the legs stand and move true in line with the movement of the front legs, not too close or too wide. Dewclaws on the rear legs are undesirable and should be removed shortly after puppies are whelped.
Thighs : Heavily muscled.
Stifles : Moderately bent.
Hock joints : Moderately bent and well let down.

FEET : Of the " snowshoe " type, tight and deep, with well-cushioned pads, giving a firm, compact appearance. The feet are large, toes tight fitting and well arched. There is a protective growth of hair between the toes. The pads are thick and tough; toenails short and strong.

GAIT/MOVEMENT : The gait of the Malamute is steady, balanced and powerful. He is agile for his size and build. When viewed from the side, the hindquarters exhibit strong rear drive that is transmitted through a well-muscled loin to forequarters. The forequarters receive the drive from the rear with a smooth reaching stride. When viewed from the front or from the rear, the legs move true in line, not too close or too wide. At a fast trot, the feet will converge toward the centerline of the body. A stilted gait, or any gait that is not completely efficient and tireless is to be penalized.

COAT

HAIR : The Malamute has a thick, coarse guard coat, never long and soft. The undercoat is dense, from one to two inches in depth, oily and woolly. The coarse guard coat varies in length as does the undercoat. The coat is relatively short to medium along the sides of the body, with the length of the coat increasing around the shoulders and neck, down the back, over the croup and in the breeching and plume. Malamutes usually have a shorter and less dense coat during the summer months. The Malamute is shown naturally. Trimming is not acceptable except to provide a clean cut appearance of feet.

COLOR : The usual colors range from light gray through intermediate shadings to black, sable, and shading of sable to red. Color combinations are acceptable in undercoats, points and trimmings. The only solid color allowable is all-white. White is always the predominant color on underbody, parts of legs, feet, and part of face markings. A white blaze on the forehead and/or collar or a spot on the nape is attractive and acceptable. The Malamute is mantled, and broken colors extending over the body or uneven splashing are undesirable.

SIZE / WEIGHT : There is a natural range in size in the breed. The desirable freighting sizes are :
Males : 25 inches at the shoulders - 85 pounds (63,5 cm - 38 kg).
Females : 23 inches at the shoulders - 75 pounds (58,5 cm - 34 kg).
However, size consideration should not outweigh that of type, proportion, movement and other functional attributes. When dogs are judged equal in type, proportion, movement, the dog nearest the desirable freighting size is to be preferred.

IMPORTANT SUMMARY :
In judging Alaskan Malamutes their function as a sledge dog for heavy freighting in the Arctic must be given consideration above all else. The degree to which a dog is penalized should depend upon the extent to which the dog deviates from the description of the ideal Malamute and upon the extent to which the particular fault would actually affect the working ability of the dog. The legs of the Malamute must indicate unusual strength and tremendous propelling power. Any indication of unsoundness in legs and feet, front or rear, standing or moving, is to be considered a serious fault. Faults under this provision would be splay-footedness, cowhocks, bad pasterns, straight shoulders, lack of angulation, stilted gait (or any gait that isn't balanced, strong and steady), ranginess, shallowness, ponderousness, lightness of bone and poor overall proportion.

FAULTS : Any departure from the foregoing points should be considered a fault and the seriousness with which the fault should be regarded should be in exact proportion to its degree.

ELIMINATING FAULT : Blue eyes.

N.B. : Male animals should have two apparently normal testicles fully descended into the scrotum.

FCI - Standard Nr. 243 / 05. 01. 2000 / D

ALASKAN MALAMUTE

ÜBERSETZUNG : Frau Elke Peper.

URSPRUNG : U.S.A.

DATUM DER PUBLIKATION DES GÜLTIGEN ORIGINAL- STANDARDES : 14. 08. 1996.

VERWENDUNG : Schlittenhund.

KLASSIFIKATION FCI: Gruppe 5 Spitze und Hunde vom Urtyp.
Sektion 1 Nordische Schlittenhunde.
Ohne Arbeitsprüfung.

ALLGEMEINES ERSCHEINUNGSBILD : Der Alaskan Malamute ist einer der ältesten Schlittenhunde der Arktis und hat ein mächtiges, substanzvolles Gebäude mit tiefem Brustkorb und kräftigem, gut bemuskeltem Körper. Der Malamute steht in aufrechter Haltung auf seinen Pfoten und verkörpert mit seiner aufrechten Kopfhaltung und seinen Wachsamkeit, Interesse und Neugier austrahlenden Augen Stolz und grosse Bewegungsfreude. Sein Kopf ist breit. Die Ohren sind dreieckig und aufgerichtet, wenn seine Aufmerkamkeit geweckt ist. Der Fang ist massiv und verschmälert sich nur wenig vom Ansatz zur Nase hin. Er ist weder spitz oder lang noch kurz und dick. Das Haarkleid ist dick mit rauhem Deckhaar von ausreichender Länge, um die Unterwolle zu schützen. Malamutes können verschiedene Farben haben. Typisch ist eine Kopfzeichnung, die sich wie eine Kappe über den Kopf erstreckt, wobei das Gesicht entweder völlig weiss ist oder einen Strich und/oder eine Maske aufweist. Die Rute ist gut behaart und wird über dem Rücken getragen; sie hat das Aussehen eines wedelnden Federbusches. Der Malamute muss schwere Knochen und leistungsfähige Läufe, gute Pfoten, einen tiefen Brustkorb, eine kraftvolle Schulterpartie sowie alle weiteren körperlichen Voraussetzungen aufweisen, die er braucht, um seine Arbeit effizient verrichten zu können. Seine Bewegung muss gleichmässig, harmonisch, unermüdlich und vollkommen effizient sein. Er wurde nicht als Renn-Schlittenhund für Geschwindigkeitswettbewerbe gezüchtet.
Der Malamute ist für Kraft und Ausdauer gebaut und jedes Merkmal, das Wesen eingeschlossen, das die Erfüllung dieses Ver-wendungszwecks beeinträchtigt, muss als sehr schwerer Fehler angesehen werden.

WICHTIGE PROPORTIONEN : Der tiefste Punkt des Brustkorbes befindet sich unmittelbar hinter den Vorderläufen, ungefähr auf der Hälfte der Widerristhöhe. Die Körperlänge, gemessen vom Buggelenk bis zum Sitzbeinhöcker, übertrifft die Widerristhöhe.

VERHALTEN / CHARAKTER (WESEN) : Der Alaskan Malamute ist ein anhänglicher, freundlicher Hund, kein "Ein-Mann-Hund". Er ist ein treuer, ergebener Begleiter, verspielt, wenn er dazu aufgefordert wird; vor allem beeindruckt er aber durch seine Würde, wenn er ausgewachsen ist.

KOPF : Breit und tief, weder grob noch unförmig; seine Grösse steht in gutem Verhältnis zur Gesamtgrösse des Hundes. Sein Ausdruck ist weich und zeigt seine liebevolle Veranlagung.

OBERKOPF :
Schädel : Breit und mässig gewölbt zwischen den Ohren, zu den Augen hin allmählich schmaler und im oberen Bereich flacher werdend, zu den Wangen hin in einer Rundung verlaufend. Zwischen den Augen ist eine leichte Furche. Die Profillinien des Schädels und des Vorgesichts zeigen an ihrem Verbindungspunkt eine leichte Abweichung von der Geraden nach unten.
Stop : Flach.

GESICHTSSCHÄDEL :
Nasenschwamm : Bei allen Farbschlägen, ausser bei Rot, sind Nase, Lefzen und Lidränder schwarz pigmentiert. Bei roten Hunden ist eine braune Pigmentierung zugelassen. Eine mit einem helleren Streifen versehene "Winternase" ist annehmbar.
Fang : Gross und massig im Verhältnis zum Schädel; er verjüngt sich leicht vom Ansatz zur Nase hin in Breite und Tiefe.
Lefzen : Straff anliegend.
Kiefer / Zähne : Breite Kiefer mit grossen Zähnen. Scherengebiss. Vor- oder Rückbiss sind ein Fehler.
Backen : Mässig abgeflacht.
Augen : Schräg eingesetzt, braun, mandelförmig und von mittlerer Grösse. Blaue Augen sind ein ausschliessender Fehler.
Ohren : Mittelgross, jedoch klein im Verhältnis zur Grösse des Kopfes. Sie haben die Form eines Dreiecks mit leicht abgerundeter Spitze. Sie sind weit voneinander an den Aussenkanten des hinteren Schädelbereichs auf einer Höhe mit den äusseren Augenwinkeln angesetzt, so dass der Eindruck entsteht, dass sie, wenn sie aufgerichtet sind, vom Schädel abstehen. Die aufgerichteten Ohren weisen leicht nach vorn, aber wenn der Hund arbeitet, werden die Ohren manchmal zum Schädel hin gefaltet. Hoch angesetzte Ohren sind ein Fehler.

HALS : Kräftig und mässig gebogen.

KÖRPER : Kompakt gebaut, wobei die Lendenpartie aber nicht zu kurz ist. Der Körper trägt kein Übergewicht, die Knochenstärke steht in gutem Verhältnis zur Körpergrösse.
Rücken : In gerader Linie leicht zu den Hüften hin abfallend.
Lenden : Fest und gut bemuskelt. Eine lange Lendenpartie, die den Rücken schwächen könnte, ist fehlerhaft.
Brust : Gut entwickelt.

RUTE : In Verlängerung der Wirbelsäule mässig hoch angesetzt. Wenn der Hund nicht arbeitet, wird die Rute über dem Rücken getragen. Sie liegt weder flach auf dem Rücken auf, noch wird sie fest auf dem Rücken eingerollt getragen, noch ist sie so kurz behaart wie die eines Fuches. Die Rute des Malamutes ist reich behaart und gleicht einem wedelnden Federbusch.

GLIEDMASSEN

VORDERHAND : Die Vorderläufe sind starkknochig und stark bemuskelt; sie sind von vorn gesehen bis hinunter zum Vordermittelfuss gerade.
Schultern : Mässig schräg gelagert.
Vordermittelfuss : Kurz und kräftig, von der Seite gesehen leicht schräg gestellt.

HINTERHAND : Breit. Von hinten gesehen stehen und bewegen sich die Hinterläufe auf einer Linie mit den Vorderläufen, weder zu eng noch zu breit. Afterkrallen an den Hinterläufen sind unerwünscht und sollten kurz nach der Geburt der Welpen entfernt werden.
Oberschenkel : Sehr stark bemuskelt.
Sprunggelenk : Mässig gewinkelt, tief stehend.

PFOTEN : Ähnlich einem "Schneeschuh", fest und tief, mit gut gepolsterten Ballen, fest und kompakt wirkend. Die Pfoten sind gross; die Zehen liegen eng beieinander und sind gut gebogen. Zwischen den Zehen wächst schützendes Haar. Die Ballen sind dick und strapazierfähig, die Zehennägel kurz und kräftig.

GANGWERK : Die Bewegung des Malamutes ist gleichmässig, harmonisch und kraftvoll. Er ist behende für seine Grösse und seinen Körperbau. Von der Seite gesehen lässt die Hinterhand starken Schub erkennen, der sich über die gut bemuskelte Lendenpartie auf die Vorderhand überträgt, die diesen Schub in gleichmässige, raumgreifende Schritte umsetzt. Von vorn oder hinten gesehen bewegen sich die Läufe geradlinig vorwärts, weder zu eng noch zu breit. Im schnellen Trab nähert sich die Trittspur der gedachten Mittellinie des Körpers. Ein gestelzter Gang oder jede sonstige Bewegung, die nicht vollkommen effizient und mühelos ist, muss bestraft werden.

HAARKLEID

HAAR : Der Malamute hat dickes, rauhes -keinesfalls langes, weiches - Deckhaar. Die Unterwolle ist dicht, ca. 2,5 bis 5 cm (1 bis 2 inches) lang, ölig und wollig. Das Deckhaar variiert, ebenso wie die Unterwolle, in seiner Länge. Es ist relativ kurz bis mittellang an den Körperseiten, während es um Hals und Schultern, den Rücken hinunter, über der Kruppe, an den Hinterseiten der Oberschenkel und an der buschigen Rute länger ist.

Während der Sommermonate haben Malamutes gewöhnlich kürzeres, weniger dichtes Haar. Der Malamute wird in natürlichem Haarkleid gezeigt. Trimming ist nicht erlaubt, mit Ausnahme der Pfoten, damit diese ordentliche Konturen haben.
FARBE : Die üblichen Farben sind Hellgrau bis Schwarz mit allen Zwischenschattierungen und Sable einschliesslich dessen zum Rot tendierender Schattierung. Farbkombinationen sind erlaubt in der Unterwolle, in der Kopfzeichnung und an den Übergängen zwischen den weissen Bereichen des Unterkörpers und der dunklen Körperfarbe. Die einzige erlaubte Einheitsfarbe ist Reinweiss. Weiss ist stets die vorherrschende Farbe an Unterkörper, Teilen der Läufe, den Pfoten, und Teilen der Gesichtszeichnung. Eine weisse Blesse auf der Stirn und/oder ein Kragen oder ein Fleck auf dem Nacken ist attraktiv und zulässig. Der Körper des Malamutes hat eine Mantelzeichnung; unterbrochene Farben, die sich über den Körper erstrecken, oder eine ungleichmässige Sprenkelung sind unerwünscht.

GRÖSSE UND GEWICHT :
Es gibt eine natürliche Bandbreite in der Grösse dieser Rasse. Die erwünschte Grösse zum Lastenziehen ist bei Rüden: 63,5 cm (25 inches).Widerristhöhe bei einem Körpergewicht von 38 kg (85 lbs.).
Bei Hündinnen : 58,5 cm (23 inches). Widerristhöhe bei einem Körpergewicht von 34 kg (75 lbs.).
Die Bedeutung der Grösse sollte jedoch nicht über derjenigen von Typ, Proportionen, Bewegung und anderen funktional wichtigen Merkmalen stehen. Wenn Hunde zu beurteilen sind, die gleichwertig in Typ, Proportionen und Bewegung sind, muss der Hund, der der erwünschten Arbeitsgrösse am nächsten kommt, bevorzugt werden.

WICHTIGE ZUSAMMENFASSUNG : Beim Richten des Alaskan Malamutes muss seine Fähigkeit, als Schlittenhund in der Arktis schwere Lasten zu ziehen, höchste Priorität haben. Der Grad der Abwertung eines Hundes sollte von dem Ausmass abhängen, in dem der Hund von der Beschreibung des idealen Malamutes abweicht und in dem der jeweilige Mangel die Arbeitsfähigkeit des Hundes tatsächlich beeinträchtigen würde. Die Läufe des Malamutes müssen ungewöhnliche Stärke und gewaltige Schubkraft erkennen lassen. Jegliches Anzeichen von eingeschränkter Leistungsfähigkeit der Läufe und Pfoten in Vorder- oder Hinterhand, sowohl im Stand als auch in der Bewegung, muss als schwerer Fehler angesehen werden. Solche Fehler wären Spreizpfoten, Kuhhessigkeit, ein schlechter Vor- dermittelfuss, steile Schultern, mangelnde Winkelungen, ein stelziges Gangwerk (oder jede andere Bewegung, die nicht harmonisch, kraftvoll und gleichmässig ist), Schlaksigkeit, Substanzlosigkeit, Schwerfälligkeit, mangelnde Knochenstärke und eine schlecht proportionierte Gesamterscheinung.

FEHLER : Jede Abweichung von den vorgenannten Punkten muss als Fehler angesehen werden, dessen Bewertung in genauem Verhältnis zum Grad der Abweichung stehen sollte.

AUSSCHLIESSENDER FEHLER : Blaue Augen.

N.B. : Rüden müssen zwei offensichtlich normal entwickelte Hoden aufweisen, die sich vollständig im Hodensack befinden.

Standard FCI N°243 / 09.06.1999 / F

MALAMUTE DE L'ALASKA
(Alaskan Malamute)

TRADUCTION : Prof.R. Triquet et Dr. J.-M. Paschoud.

ORIGINE : U.S.A.

DATE DE PUBLICATION DU STANDARD D'ORIGINE EN VIGUEUR : 14.08.1996.

UTILISATION : Chien de traîneau.

CLASSIFICATION F.C.I. : Groupe 5 Chiens de type Spitz et de type primitif.
Section 1 Chiens nordiques de traîneau.
Sans épreuve de travail.

ASPECT GENERAL : Le Malamute d'Alaska, une des plus anciennes races de chiens de traîneau arctiques, est un chien puissant, de construction solide, a la poitrine bien descendue et au corps fort et bien musclé. Le Malamute est bien d'aplomb en station et son attitude suggere une grande activité par un port de tete haut et fier et par des yeux en éveil qui expriment intéret et curiosité. La tete est large. Les oreilles sont triangulaires et dressées quand le chien est attentif. Le museau est massif et ne diminue que légerement dans sa largeur de la racine a la truffe ; il n'est ni pointu ni long, mais pas non plus tronqué. La robe est épaisse, avec un poil de couverture rude d'une longueur suffisante pour assurer la protection d'un sous-poil dense et laineux. Les Malamutes sont de couleurs diverses. Les marques de la face constituent un trait distinctif. Elles consistent en une coiffe couvrant la tete, la face étant soit entierement blanche, soit marquée d'une liste et/ou d'un masque. La queue est bien fournie de poil ; portée au-dessus du dos, elle a l'aspect d'un panache ondoyant. Le Malamute est doté d'une forte ossature avec des membres sans défauts, de bons pieds, une poitrine bien descendue et des épaules puissantes ; il dispose de toutes les autres caractéristiques physiques nécessaires a l'accomplissement efficace de sa tâche. Les allures sont régulieres, coordonnées, facile et tres efficaces. Le Malamute n'est pas fait en chien de traîneau de course destiné a rivaliser de vitesse en compétition, mais est conçu pour la force et l'endurance ; toute caractéristique individuelle, y compris le tempérament, qui va a l'encontre de la réalisation de ce dessein doit etre considérée comme le plus grave des défauts.

PROPORTIONS IMPORTANTES : La hauteur de la poitrine correspond approximativement a la moitié de la hauteur au garrot, le point le plus bas de la poitrine se trouvant exactement derriere les avant-bras. La longueur du corps mesurée de la pointe de l'épaule a la pointe de la fesse dépasse la hauteur au garrot.

CONFORMATION : Le corps n'accuse aucun exces pondéral ; l'ossature est proportionnée a la taille.

COMPORTEMENT / CARACTERE : Le Malamute est un chien affectueux, amical et non le chien d'un seul maître. C'est un compagnon fidele et dévoué, enjoué quand on l'y invite, mais généralement impressionnant de dignité a l'âge adulte.

TETE : La tete est large et forte, ni grossiere ni lourde, et doit etre en rapport avec la taille du chien. L'expression est douce et suggere des dispositions affectueuses.

REGION CRANIENNE :
Crâne : Il est large et modérément arrondi entre les oreilles ; il se rétrécit graduellement et s'aplatit sur le dessus en approchant des yeux et s'arrondit vers les joues qui sont modérément plates. Il y a un léger sillon entre les yeux. La ligne supérieure du crâne et la ligne supérieure du museau forment presque une droite qui n'offre qu'une légere cassure a leur jonction.
Stop : Léger.

REGION FACIALE :
Truffe : Dans toutes les couleurs de robe, sauf pour le rouge, la truffe, les levres et les bords des paupieres sont de couleur noire. Le brun est autorisé chez les chiens a robe rouge. La truffe " de neige " barrée par une zone plus claire est acceptée.
Museau : Il est fort et massif par rapport au crâne. Il ne diminue que peu en largeur et en épaisseur, de sa jonction avec le crâne a la truffe.
Levres : Bien jointives.
Mâchoires/dents : Les mâchoires supérieures et inférieures sont larges et portent des dents fortes. Les incisives offrent un articulé en ciseaux. Le prognathisme supérieur ou inférieur est un défaut.
Yeux : Disposés obliquement dans le crâne, ils sont de couleur marron, en forme d'amande et d'une grandeur moyenne. L'oil foncé a la préférence. L'oil bleu constitue un défaut éliminatoire.
Oreilles : Elles sont de taille moyenne, mais petites par rapport au crâne. De forme triangulaire, elles sont légerement arrondies a leur extrémité. Les attaches des oreilles sont bien écartées et situées sur les bords externes de l'arriere du crâne, au niveau de l'angle externe (supérieur) de l'oil, ce qui fait que, quand l'oreille est dressée, elle se détache du crâne. Quand elles sont dressées, les oreilles pointent légerement vers l'avant, mais quand le chien est au travail, les oreilles sont parfois pliées contre le crâne. Les oreilles attachées haut constituent un défaut.

COU : Il est fort et modérément galbé.

CORPS : Compact dans sa construction mais, dans l'ensemble de la ligne du dessus, le rein n'est pas court.
Dos : Il est droit et descend en pente douce vers les hanches.
Rein : Solide et bien musclé. Un rein long qui affaiblit le dos est un défaut.
Poitrine : Bien développée.

QUEUE : Attache moyenne suivant la ligne de la colonne vertébrale a la naissance ; elle est portée sur le dos quand le chien ne travaille pas. Elle n'est pas rabattue sur le dessus, ni enroulée en boucle serrée reposant sur le dos ni garnie de poils courts a la façon de la brosse du renard. La queue du Malamute est bien fournie et a l'aspect d'un panache qui ondoye.

MEMBRES

MEMBRES ANTERIEURS : Les antérieurs sont bien musclés et pourvus d'une tres forte ossature. Vus de face, ils sont droits jusqu'au métacarpe.
Epaules : Modérément obliques.
Avant-bras : Vus de face, d'aplomb jusqu'aux métacarpes.
Métacarpes : Vus de profil, ils sont courts, solides et légerement fléchis.

MEMBRES POSTERIEURS : Ils doivent etre larges. Vus de derriere, en statique comme en action, ils sont parfaitement en ligne avec les membres antérieurs ; le chien n'est ni trop serré ni trop large du derriere. Les ergots aux membres postérieurs sont indésirables ; on doit en faire l'ablation peu apres la naissance.
Cuisses : Fortement musclées.
Grasset : Modérément angulé.
Jarret : L'articulation du jarret est modérément coudée et bien descendue.

PIEDS : De type " raquette a neige ", serrés et épais, avec des coussinets épais, résistants et bien rembourrés qui donnent un aspect ferme et compact. Les pieds sont forts, les doigts serrés et bien cambrés. Un poil de protection pousse entre les doigts. Les ongles sont courts et forts.

ALLURES : Les allures du Malamute sont régulieres, égales et puissantes. Il est agile pour son poids et sa taille. Vus de profil, les postérieurs produisent une forte poussée qui se transmet aux antérieurs par la région lombaire bien musclée. La poussée transmise par les postérieurs aux antérieurs produit un mouvement régulier d'une grande amplitude. Vus de face ou de derriere, les membres se meuvent en ligne droite et ne sont ni trop serrés ni trop écartés. Au trot rapide, les membres convergent vers l'axe sagittal du corps. Une démarche guindée ou toute démarche qui n'est pas absolument efficace et dégagée est a rejetter.

ROBE

POIL : Le Malamute a un poil de couverture épais et rude, jamais long ni doux. Le sous-poil est dense, de 2,5 cm a 5 cm (1-2 pouces) d'épaisseur, huileux et laineux. La longueur du poil de couverture rude tout comme celle du sous-poil est variable. Le poil est relativement court a moyen les long des côtés du corps, la longueur augmentant autour des épaules et du cou, le long du dos et sur la croupe, de meme qu'aux culottes et au panache. En général, les Malamutes ont le poil plus court et moins dense pendant les mois d'été. En exposition, le Malamute est présenté a l'état naturel. Il est interdit de couper le poil sauf pour dégager les pieds.

COULEUR : Les couleurs habituelles vont du gris clair au noir en passant par des nuances intermédiaires, et du zibeline au rouge en passant par des nuances intermédiaires. Des combinaisons de couleur sont admises au sous-poil, a la face (arcades sourcilieres, oreilles, levres et nez) et entre les plages blanches et les plages pigmentées. La seule couleur uniforme admise est le blanc. Le blanc est toujours prépondérant sur les parties inférieures du tronc, une partie des membres, les pieds et une partie des marques de la face. Une liste blanche sur le front et/ou un collier ou une pastille sur la nuque attirent l'oil et sont admis. Le Malamute présente une robe a manteau ; une couleur discontinue s'étendant sur tout le corps en taches ou en éclaboussures irrégulieres est a rejeter.

TAILLE : Il y a un éventail naturel de taille dans la race. Les tailles recherchées pour le travail sont de 63,5 cm (25 pouces) au garrot pour un poids de 38 kg (85 livres anglaises) chez les mâles et de 58,5 cm (23 pouces) au garrot pour un poids de 34 kg (75 livres anglaises) chez les femelles. Toutefois, les considérations de taille ne doivent pas l'emporter sur le type, les proportions, les allures et ce qui touche a la fonction. Lorsqu'en jugement, des chiens sont a égalité de type, proportions et allures, c'est celui qui est le plus pres de la taille recherchée pour un travail lourd qui sera préféré.

IMPORTANT :
Quand on juge des Malamutes, c'est leur fonction en tant que chien de traîneau destiné a traîner de lourdes charges qui doit avoir la priorité sur tout le reste. La sévérité de la pénalisation dépend de combien le sujet s'écarte de la description du Malamute idéal et jusqu'a quel degré un défaut particulier affectera l'aptitude du sujet au travail. Les membres du Malamute doivent dénoter une force peu commune et une formidable puissance de propulsion. Tout signe d'imperfection dans les membres ou les pieds, devant ou derriere, que ce soit en statique ou en action, doit etre considéré comme un défaut grave. Etant donné ces préalables, les défauts en question sont le pied écrasé, les jarrets de vache, les métacarpes défectueux, l'épaule droite, le manque d'angulation, la démarche guindée (ou toute allure qui ne soit pas coordonnée, énergique et réguliere), le manque de substance, la poitrine insuffisamment descendue, le corps empâté ou léger dans son ossature et des proportions générales médiocres.

DEFAUTS : Tout écart par rapport a ce qui précede doit etre considéré comme un défaut qui sera pénalisé en fonction de sa gravité.

DEFAUT ELIMINATOIRE :
_ Yeux bleus.

N.B. : Les mâles doivent avoir deux testicules d'aspect normal completement descendus dans le scrotum.

Klasifikace:
Skupina 5 - špicové a primitivní plemena
Podskupina 1 - severští saňoví psi
Bez zkoušek z výkonu

Celkový vzhled: Aljašský malamut je jedním z nejstarších severských saňových psů. Je to silný a mohutně stavěný pes s hlubokým hrudníkem a silným, dobře osvaleným tělem. Malamut pevně stojí na tlapách a jeho postoj budí dojem velké aktivity, držení těla je hrdé, hlava vztyčená a oči hledí zvědavě s ostražitým zájmem. Hlava je široká. Uši jsou trojúhelníkového tvaru a při vzbuzené pozornosti vzpřímené. Tlama je mohutná, od kořene k čenichu se jen lehce zužuje. Tlama není zvednutá ani dlouhá, ani příliš zkrácená. Srst je hustá s tvrdou krycí srstí dostatečné délky, jež dobře překrývá hustou podsadu. Malamuti jsou různých barev. Znaky na obličejové části hlavy jsou rozlišovacím znakem jedinců. Skládají se z kápě na hlavě, obličejová část je celá bílá nebo se znaky s pruhem či maskou. Ocas je dobře osrstěn, nesen nad hřbetem a připomíná vlající pero. Malamut musí mít silnou kostru s pevnými končetinami, dobrým pohybem, hlubokým hrudníkem a silnými plecemi. Musí mít všechny fyzické vlastnosti pro velký výkon. Pohyb musí být plynulý, vyvážený, neúnavný a naprosto účelový. Není určen jako závodní saňový pes pro souťeže v rychlostních závodech. Malamut je ideálně stavěn k tomu, aby podával silný a vytrvalý výkon proto veškeré znaky tohoto plemene včetně povahových vlastností musejí odpovídat tomuto účelu.
Jakékoliv odchylky odporující uvedenému účelu se považují za vážnou vadu.

Důležité proporce: Hloubka hrudníku odpovídá zhruba polovině kohoutkové výšky psa, nejhlubší místo hrudníku se nachází hned za hrudními končetinami. Délka trupu od ramene po vrchol kosti sedací přesahuje kohoutkovou výšku psa.

Chování / Temperament: Aljašský malamut je laskavý, přátelský pes, není psem jednoho pána. Je věrným, oddaným společníkem, na výzvu hravým, ale obecně v dospělosti pozoruhodný svojí důstojností.

Hlava: Hlava je široká a hluboká, je harmonických tvarů a elegantní, není hrubá, ale ve správném poměru k velikosti psa. Výraz je jemný a zřetelně vyjadřuje laskavost a přátelskost psa.
Lebeční oblast
Lebka: široká a středně klenutá mezi ušima, směrem k očím poněkud plošší a užší. Mezi očima je naznačená čelní rýha. Spojením horní linie lebky a horní linie hřbetu nosu tvoří mírný stop.
Stop: mělký

Obličejová oblast
Nos: U všech barev srsti (s výjimkou červené) jsou čenich, okraje pysků a okraje očních víček pigmentovány černě. Hnědě jsou pigmentovány u červených psů. Světlejší žíhání čenichu ("sněžný nos") je přijatelné.

Tlama: je široká a mohutná, v dobrém poměru s velikostí lebky, od kořene tlamy po čenich se lehce zužuje co do šířky i hloubky

Horní a dolní čelist: široká s velkými zuby. Řezáky v nůžkovém skusu. Předkus nebo podkus je vadou

Oči: šikmo posazené v lebce. Oči jsou hnědé, mandlového tvaru a středně velké. Modré oči jsou diskvalifikující vadou.

Uši: středně velké, ale vzhledem k velikosti hlavy malé. Uši jsou trojúhelníkového tvaru, s mírně zaoblenými špičkami. Jsou nasazeny široce na vnější straně lebky, ve stejné výšce s horním okrajem oka. Jsou-li vzpřímené, působí dojem, jakoby odstávaly od hlavy. Vztyčené uši ukazují mírně směrem vpřed, ale při práci bývají někdy složeny k lebce. Vysoko nasazené uši jsou vadou.

Tělo: Kompaktně stavěné, ale ne příliš krátké. Tělo nesmí být přehnaně těžké a kosti musí být v dobrém poměru k velikosti
Hřbet: rovný a mírně klesající k zádi
Bedra: pevná a dobře osvalená. Dlouhá bedra oslabující horní linii jsou vadou.
Hrudník: dobře vyvinutý

Ocas: Středně nasazen a v základně plynule navazuje na linii páteře. Pokud pes nepracuje, je ocas nesen nad hřbetem. Ocas však není zatočen, ani zakroucen proti zádi, není ani huňatý jako liščí ocas. Ocas malamuta je dobře osrstěn a vzhledem připomíná vlající pero.

Údy:
Přední linie
Hrudní končetiny silných kostí a dobře osvalené, při pohledu zepředu až k nadprstí rovné.
Plec: středně skloněná
Nadprstí: krátké a silné. Při pohledu ze strany poněkud skloněné.

Zadní linie:
Zadní končetiny jsou silné. Při pohledu ze zadu jsou pánevní končetiny v postoji i v pohybu rovnoběžné s pohybem hrudních končetin, nejsou ani příliš úzké, ani příliš široce postavené. Paspárky pánevních končetin jsou nežádoucí a odstraňují se krátce po narození štěňat.
Stehna: mohutně osvalená
Kolenní kloub: přiměřeně úhlený
Hlezna: přiměřeně úhlená a dobře směřující dolů

Tlapa:
Tlapy jsou podobné sněžnicím, hluboké a uzavřené, s pevnými polštářky tlap, díky nimž vypadají tlapy pevné a kompaktní. Tlapy jsou velké, prsty těsně přiléhají a jsou dobře klenuté. Mezi prsty roste ochranná srst. Tlapy jsou silné a tvrdé, drápy krátké a silné.

Chůze / Pohyb: Krok malamuta je vytrvalý, vyvážený a plný síly. Na svoji velikost a stavbu těla je velmi čilý. Při pohledu ze strany vykazují pánevní končetiny silný posun, který se přenáší dobře osvalenými bedry k hrudním končetinám. Hrudní končetiny získávají silný impuls zezadu, který přenášejí v plynulý dlouhý krok. Při pohledu zepředu nebo zezadu se končetiny pohybují v přímce, ne příliš těsně, ani příliš daleko od středové linie. Při rychlém klusu mají končetiny tendenci pohybovat se blíž k ose těla. Kulhání nebo jakýkoli krok, který není dokonale účelný a neúnavný, se postihují.

Osrstění:
Srst
Malamut má silnou krycí srst. Nikdy nesmí být dlouhá, ani měkká, Podsada ja hustá, dlouhá jeden až dva palce, mastná a vlnitá. Délka krycí srsti i podsady se mění. Srst je poměrně krátká až středně krátká na bocích, její délka roste na plecích a krku, na zadní straně zádi, na zadní straně stehen a ocasu. V letních měsících mívají malamuti srst obvykle kratší a méně hustou. Malamuti se předvádějí s přirozeně upravenou srstí. Trimování je nepřípustné, s výjimkou úpravy tlap tak, aby vynikl jejich přirozený tvar.

Barva
Obvyklé barvy jsou počínaje světle šedou přes střední odstíny šedé až po černou, sobolí a odstíny sobolí až po červenou. Barevné kombinace jsou přijatelné v podstatě na okrajových částech těla. Jediná celistvá barva je celá bílá. Bílá je vždy převažující barvou na spodní straně trupu, částech končetin, tlapách a části znaků na obličeji. Na přední straně hlavy lysina, límec nebo skvrny na šíji jsou atraktivní a přijatelné. Malamut má plášť a skvrny rozkládající se po trupu nebo nerovnoměrné skvrny jsou nežádoucí.

Velikost / Váha: Jedinci tohoto plemene dorůstají velikosti v určitém rozsahu. Požadovaná ideální velikost je:

Psi: kohoutková výška 25 palců - 85 liber (63,5 cm - 38 kg)
Feny: kohoutková výška 23 palců - 75 liber (58,5 cm - 34 kg)

Hodnocení velikosti by však nemělo převažovat nad celkovým hodnocením typu, správných proporcí, pohybu a ostatních funkčních znaků. Jsou-li posuzovaní psi shodní co do typu, proporcí a pohybu, dá se přednost psovi, který se nejvíce blíží ideální velikosti.

Důležitý souhrn: Při posuzování aljašského malamuta se klade největší důraz na jeho funkčnost jako saňového psa při přepravě hmotných nákladů v arktických podmínkách. Stupeň penalizace vad psa musí být v přímé úměrnosti s velikostí odchylky od popisu ideálního malamuta a přímé úměrnosti s tím, jak daná vada skutečně nepříznivě ovlivňuje funkčnost a pracovní výkon psa. Končetiny malamuta musejí vykazovat mimořádnou sílu při pohybu vpřed. Jakoukoliv křehkost či ochablost hrudních či pánevních končetin, tlap, v postoji či v pohybu je třeba hodnotit jako vážnou vadu. Za takovou vadu se považuje jakákoliv odchylka od ideálního postavení končetin, kravský postoj, nesprávně postavené nadprstí, strmé plece, nedostatečné úhlení, jakkoliv nevyvážený, nedostatečně vydatný a plynulý krok, příliš vysoké končetiny, mělký hrudník, těžkopádnost, jemná kostra a nedostatečná harmonie proporcí.

Vady: Všechny odchylky od výše uvedených bodů se hodnotí jako vada, hodnocení vady by mělo přesně odpovídat stupni dané odchylky od ideálu.

Poznámka: Samci musejí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěna v šourku.



		Created by Jana Henychova